Dívka ve vlaku vám zamotá hlavu

Pokud by se měla hlavní postava knižní novinky Dívka ve vlaku krátce představit, věřím, že by se její slova od těch mých příliš nelišila. Stejně tak se domnívám, že existuje jen málo čtenářů, kteří o tomto bestselleru alespoň něco málo neslyšeli. Pravda je taková, že se po knize v knihkupectvích doslova zaprášilo. Mnozí Dívku ve vlaku dokonce považují za nejlepší knihu letošního roku a mezi jejími nadšenými recenzenty se objevuje i samotný Stephen King. Pověst Dívku ve vlaku dalece předchází, a proto jsem se rozhodla zjistit, zda si veškerou tu chválu zaslouží.

Útěk do světa představ

Rachel Watsonová každý pracovní den cestuje pravidelným vlakem v 8:04 z Ashbury do Londýna. Cestu si zkracuje pozorováním okolí z okna rychlíku a pochopitelně i řádnou dávkou alkoholu. Ne, Rachel rozhodně nepatří mezi sympatické knižní postavy. Nikdy neopomene popíjet gin s tonikem a pohledem vždy zabloudí k dvěma domům, které stojí podél železniční trati v Blenheimské ulici. Dům číslo popisné patnáct obývá idylický páreček. Rachel si představuje, jaký život může asi tahle dvojice snů žít.

Ona je velice drobná, krásná. Jistě pracuje na nějaké prestižní pozici v naprosto úžasné práci, kde ji každý obdivuje. Rachel si krásku sama pro sebe pojmenuje Jess. Onen pohledný muž, pravděpodobně její manžel, jí zajisté miluje a ochraňuje všemi dostupnými prostředky. Rachel jej začne nazývat Jason. Jess a Jason spolu musí být víc než šťastní a Rachel nepřestává z okna rychlíku sledovat jejich každodenní život. Ten stejně dokonalý život, o jaký sama dávno přišla, a po němž stále tak zoufale touží.

Dům číslo popisné dvacet tři totiž patříval kdysi právě Rachel Watsonové. Stále si pamatuje každý kout, každý centimetr domu, kde prožila ty nejkrásnější chvíle svého mládí. Zároveň tady ale přišla naprosto o vše. Její manžel Tom ji vyměnil, odkopl. V posteli, kde každou noc usínala Rachel, teď spí jiná. Anna Watsonová, Tomova milenka, nahradila její místo po manželově boku a dokázala to, co se Rachel nikdy nepovedlo. Porodila holčičku Evie a Rach nezbylo nic než zlomené srdce, oči pro pláč a flaška alkoholu. To vše se událo dávno předtím, než se do sousedství přistěhovali Jason a Jess.

Je zmizelá Megan mrtvá

Jednoho dne ale Rachel zahlédne obdivovanou Jess ve společnosti cizího muže. Ze sdělovacích prostředků zanedlouho zjišťuje, že se dotyčná pohřešuje, a že se ve skutečnosti jmenuje Megan Hipwellová. Její manžel, Scott Hipwell, zoufale prosí o pomoc při pátrání po zmizelé manželce. Rachel šílí. Kdo byl ten neznámý muž? Souvisí nějakým způsobem s Meganiným zmizením?

Má jít na policii? Když vypoví to, co viděla, bude jí vůbec někdo věřit? Proč má Rachel na hlavě krvavou ránu? Co vlastně dělala ten večer, když se tak neuvěřitelně opila? Tehdy byla totiž Megan spatřena naposledy. Udělala jí snad něco Rachel pod vlivem alkoholu? Údajně má v opilosti násilnické sklony. Najdou Megan živou? Rach si klade tolik otázek a pomalu se zaplétá do pavučin lží, šílenství a strašlivých tajemství, která raději nikdy neměla být odhalena.

Dívka ve vlaku mě jednoznačně dostala. Je zde tolik věcí, které musím pochválit a vyzdvihnout. Předně se mi velice zamlouvá styl, jakým Paula Hawkinsová píše. Kniha se lehce čte, příběh postupně graduje a čtenář v napětí očekává rozuzlení kolem zmizení Megan Hipwellové. Ačkoliv se o literární tvorbu Hawkinsová pokoušela již někdy kolem roku 2009, skutečný průlom přišel až s Dívkou ve vlaku. Jistě tomu pomohla i volba hlavní postavy. Jak jsem již několikrát zmínila, Rachel Watsonová je alkoholička, která pije první ligu. Občas tápe mezi tím, co je realita a co si pouze vymýšlí. Někdy si pro jistotu nepamatuje vůbec nic.

Nikdy tak nevíte, co jí můžete doopravdy věřit. Tenhle prvek se mi u Hawkinsové opravdu moc líbil – ta věčná nejistota. Můžete Rachel nesnášet, litovat, může vám připadat odporná stejně jako mnohým dalším knižním postavám, ale rozhodně na ni nezapomenete a stoprocentně vám orientaci v příběhu neusnadní. Rovněž oceňuji, jak moc přesvědčivě jsou vykreslené další postavy z Dívky ve vlaku. Ať se zamýšlím nad jakoukoliv z nich, každá má v příběhu své místo a všechny do jedné jsou uvěřitelné.

Přestože lze za hlavní postavu považovat Rachel, občas vám bude příběh vyprávěn právě z pohledu jiné osoby. Dozvíte se tak o totožné situaci z úst Anny Watsonové či Megan Hipwellové. Pro mne osobně je to skvělé zpestření celé knihy. Za nejzajímavější považuji konfrontaci pasáží, v nichž se vyjadřuje Anna, s těmi, kde nám příběh popisuje Rachel. Pochopitelně se tyto dvě dámy z duše nenávidí a vzájemná nevraživost vždy zkreslí zdravý úsudek. V případě Rachel výpověď ovlivní ještě množství vypitého alkoholu.

Problémy dnešní společnosti

Zde se opět pozastavím nad Rachel. S notoriky příliš osobních zkušeností nemám, ovšem pokud si představuji člověka chorobně závislého na alkoholu, odpovídá zcela jistě profilu Rachel Watsonové. Hawkinsová úžasně zachycuje problematiku kolem alkoholiků. Často vám dovolí sledovat boj uvnitř Rachel, která se tolik snaží zůstat střízlivá. Bohužel zas a znovu svoji věčnou bitvu s lihovinami prohrává. Nezastaví ji ani vidina toho, že zcela reálně přijde o střechu nad hlavou.

Alkohol ovšem není zdaleka jediným problém současné společnosti, který nám Hawkinsová předkládá. V knize se nejednou dotýká i dosti aktuálního tématu, jímž je domácí násilí či problematika drogově závislých. Zejména psychické násilí, jehož se v Dívce ve vlaku dopouští jedna z hlavních postav, ve mně vzbuzovalo úzkost. Ta se dostavila pokaždé se zjištěním, že domnělý ochránce má k mučiteli blíže, než se na první pohled zdá.

Po veškerých pochvalných recenzích, vyprodaných knihkupectvích a velkém humbuku kolem ráda přiznávám, že se skutečně jedná o jednu z nejpovedenějších knižních událostí letošního roku. Paula Hawkinsová si zaslouží jedničku s hvězdičkou za špičkový thriller, který splní vše, co od tohoto žánru očekáváme. Dívku ve vlaku jsem si opravdu zamilovala a věřím, že vy si ji oblíbíte také.