ČETLI JSME MEZI PRVNÍMI: Temné říční proudy

Sdílejte článek s přáteli Sdílet 0 Sdílet

Kateřina Svobodová

ČETLI JSME MEZI PRVNÍMI: Temné říční proudy - titulní obrázek

Na knižním trhu se v brzké době objeví novinka od Sharon J. Bolton, kterou zanedlouho přivítáme i v našem knihkupectví na Václavském náměstí. A vy si právě nyní můžete přečíst recenzi její nejnovější knihy - Temné říční proudy.

Svérázná mladá policistka Lacey Flintová je zpět. A ačkoli se rozhodla po několika osudových traumatech raději pro práci u námořní jednotky Metropolitní policie, opět ji dostihl případ, který s její poměrně poklidnou prací, jež obnáší kontrolovat pořádek a dodržování předpisů na řece, nemá nic společného. Tentokrát je to ovšem osobní. Velmi osobní.

 

  • Temné říční proudy

    Zhluboka se nadechni. Zadrž dech. A vydrž co nejdéle… Mladá policistka Lacey Flintová si je velmi dobře vědoma, jak může být Temže nebezpečná – přesto na řece bydlí, pracuje a navzdory…

    312 s DPH

    Skladem

    Četl(a) jsem

 

 

Lacey nalezla své útočiště na místě, které by asi nikdo z nás nemohl považovat za svůj pravý „domov“. Doslova se totiž utábořila ve svém útulném hausbótu na řece, jež jí poskytuje její vlastní oázu klidu.

“Jsem Lacey Flintová. Bydlím na řece, pracuju na řece, plavu v řece.”

Temže je většinou obyvatel Londýna vnímána jako dopravní tepna, ale v životě by je nenapadlo si v jejích vodách byť jen smočit kousek prstu. Lacey je jiná. Dokáže předvídat zdánlivě nepředvídatelné chování řeky, a i přes varování ostatních vyráží do temných hlubin Temže, aby si zaplavala, a především srovnala myšlenky. Dokud nenarazí na něco, co ji na poměrně dlouhou dobu odradí od poklidného plavání v řece…

Statistiky tvrdí, že se v Temži najde v průměru jedna mrtvola týdně. Lacey měla zatím to štěstí, že na žádnou nenarazila. Což se jí bohatě vrátí při jednom dalším plaveckém výletu. Najde mrtvolu ženy, zabalenou do lněného rubáše a zatíženou ve vodě tak, aby byla ve vzpřímené poloze… Od té doby rozhodně nemůže mluvit o tom, že by měla na řece klidné spaní. Někdo ji totiž pokojný spánek rozhodně dopřát nechce. Někdo ji pozoruje. Vyčkává na vhodný okamžik.

“Lacey pevně sevřela držadlo baterky a namířila světlo na malý oblý tvar vyčuhující z vody. Hlava. Lidská? Pravděpodobně. Bezpochyby to však mělo oči. Velké, lesklé – odráželo se v nich světlo z baterky.”

Lacey i její kolegové si připadají jako zahnaní do kouta. Vodítek je velmi málo, jediné, co mohou všichni tvrdit s jistotou je fakt, že neustále přibývající mrtvoly jsou narafičené přímo na mladou policistku, která se tak ocitá v bezprostředním nebezpečí. Ne, že by to Lacey odrazovalo od práce na případu. Právě naopak se pro ni neznámé dívky utopené ve vodách Temže stanou hnacím motorem, aby odhalila, kdo za krutostmi stojí. Nechává si pro sebe nespočet situací, při kterých měla dojem, že ji někdo sleduje nebo někoho v řece dokonce viděla. Nesvěří se ani s podivnými “dárky”, které ji tu a tam uvítají na jejím vlastním hausbótu.

Během případu se Lacey podaří navázat zvláštní přátelství s Thessou, bylinkářkou na invalidním vozíku, která žije se svým dvojčetem Alexem v domě přímo u řeky. Po několika návštěvách se však zdá, že Thessa ví více, než se zdá a její podivné chování Lacey uvádí do nepříjemných situací. Nedokáže si vysvětlit Thessiny zvláštní narážky a přičítá je zpočátku jejímu stáří. Jenže ani tentokrát není vše takové, jaké se na první pohled zdá.

Mrtvých žen přibývá. S nimi i fakt, že se pravděpodobně jedná o imigrantky z východu. A Lacey nezbyde nic jiného než nasadit za ně svůj vlastní život. Řeka, kterou považovala za svou oázu, se pro ni může z minuty na minutu stát hrobem, obzvlášť, pokud se v ní setká s někým, kdo se v jejích temných proudech orientuje stejně dobře, jako ona...

Sharon Bolton je bezesporu výborná autorka thrillerů a detektivek. Přesto se ke mně, jakožto k milovníkovi podobných žánrů, dostala až teď. Temné říční proudy mne nalákaly svým příběhem a Sharoninou pověstí skvělé spisovatelky.

Leč jsem v knižním světě poznala už mnoho dam, které si místo sukně raději oblékly policejní uniformu, Lacey mě dokázala překvapit a získat si mé sympatie. Svým způsobem mi připomněla mladší verzi Eriky Fosterové. Lacey je totiž taky samotář, se vztahy to nemá zrovna valné, oproti Erice svou rodinu ani nezná, natož aby se vídala s nějakým příbuzným. Žije pro svou práci, která ji naplňuje a mnohdy se nebojí překročit všechny předpisy a přehlížet veškeré autority, protože si je jistá, že jedině tak zvládne zapeklitý případ vyřešit. A navíc, stejně jako Erika, žije v Anglii.

Při čtení mne mrzelo snad jen to, že nemám načtené předchozí díly. Ne, že by to nějak vadilo, ale přeci jen by mi větší “background” z života mladé policistky nevadil. Po Temných říčních proudech to velice ráda napravím :-).

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s přáteli!

Sdílet 0 Sdílet

Související knihy

31 prodejen s odběrem Zdarma