Čas žít, čas umírat - recenze

Sdílejte článek s přáteli Sdílet 0 Sdílet

Michaela Kerberová

Čas žít, čas umírat - recenze - titulní obrázek

Strach, odcizení, žal, bolest, ale i otupělost. To je válka. Krutá a bezcitná. Přesně takovou ji popisuje Erich Maria Remarque a v knize Čas žít, čas umírat se zaměřuje nejen na válečné utrpení vojáků, ale i civilistů ohrožených každodenními hrozbami.

Jeho snaha o přiblížení válečného konfliktu z pohledu jedince padá na úrodnou půdu – čtenář si uvědomuje, že nezáleží, na jaké straně voják bojuje.

 

  • Čas žít, čas umírat

    pevná vazba

    V tomto románu se Erich Maria Remarque jakoby vrací ke své prvotině Na západní frontě klid. Děj se však odehrává o dvacet let později, v době, kdy nacistické Německo rozpoutalo druhou světovou válku…

    181 Kč

    Nedostupné

    Četl(a) jsem

Jak to bylo na východní frontě

Jak už je autorovým zvykem, zaměřuje se na přiblížení pocitů jedince během válečné vřavy. S Graeberem se poprvé setkáváme na ruské frontě ve chvíli, kdy se nad Německem začínají stahovat mračna a každému začíná být jasné, že válka je prohraná.

Čtenář se stává svědkem každodenního boje s nepřítelem a se sebou samým, zároveň však přihlíží zvěrstvům, která byla páchána na ruských partyzánech. A jen těžko v těchto chvílích zůstává chladným.

Na druhou stranu Remarqueova snaha o co nejpřesnější popsání situace vojáka, který je nucen vykonávat svou povinnost bez vlastního přesvědčení, nás naučí nahlížet na obě strany jako na oběti, mezi kterými není rozdíl a kde umírají nevinní lidé. A je to jen náhoda, která určuje, zda bude člověk žít či nikoliv.

Remarque velmi barvitě líčí život na frontě, ale i situace, se kterými se voják musí každodenně vypořádávat během své dovolené. Hledá rodinu ve vybombardovaném městě, kde panuje strach, a pátrání mu tudíž nikdo neusnadní a stejně tak není považován za hrdinu, ale za lajdáka, kvůli kterému Německo prohrává válku.

Život vojáka je začarovaný kruh – na frontě sní o dovolené a na dovolené ho pronásledují sny z frontové linie. Jak sám autor píše, jaký je tedy rozdíl mezi životem a snem? A právě tady svítá poslední naděje – láska, která netrvá dlouho, ale možná proto utváří daleko silnější pouto, se kterým je spojený i strach o milovanou osobu ve městě, kterému neustále hrozí spojenecké nálety.

Krutý návrat zpátky na frontu ale přetrhne vše krásné a Graeber se znovu ocitá na místě, které je mu tak cizí. Nebo naopak tak dobře známé?

Jen válka a nic víc

Kniha nám odkrývá samotné nitro jedince zahlcené marností a nesplnitelnými přáními. Je nutno říct, že mladí milenci se jen těžko dokáží vypořádat s krušnou dobou a stejně jako myšlenky, i slova jsou plna bolesti a strachu z nejisté budoucnosti, a tak se v každém rozhovoru odráží válečná tematika. I přes veškerou snahu odpoutat se od těchto hrůz se jejich beznadějné pocity promítají v každém dialogu, v každé vyslovené větě.

A právě rozhovor nám pomáhá udělat si obrázek nejen o obtížných situacích, ale především o postavách samotných, které se mimo jiné ve své zbrklé době vyvíjí z minuty na minutu.

Všechny typy lidí

Musím ovšem podotknout, že ve středu zájmu nezůstává jen jediná postava. Fronta nám odkrývá nejrůznější charaktery – nemilosrdného vojáka Steinbrennera nebo provokatéra Immermanna, ale i řadu těch, kteří už dávno nevěří v to, za co bojují, mezi něž patří i Graeber. Zničené město naopak vykresluje sebestředné zlodějíčky, oddané členy strany, bezcitné udavače, ale i lidi, kteří neváhají podat pomocnou ruku. Těch je ovšem málo.

Krutosti nacistického Německa v podobě nechutných mest příslušníků SS a na straně druhé utrpení, které prožívají obyčejní vojáci, vojáci, kteří nestojí o válku, ale o klidný domov a všední věci, jež jsou pro nás automatické. To je kontrast, který ve čtenáři budí beznaděj.

Jedním dechem

Ačkoli Čas žít, čas umírat patří k méně známým dílům Ericha Maria Remarqua, neznamená to, že k méně kvalitním. Knihu bych doporučila každému, koho alespoň trochu zajímá tematika druhé světové války, ale nikoliv pouze z pohledu holých fakt, jelikož jak už bylo řečeno, Remarque je mistrem ve vykreslení toho, co se odehrává v člověku.

Lze se ale na dílo dívat jako na výstrahu před dalším válečným utrpením, které zavinilo nesmyslnou smrt miliónů lidí, a to by podle mého názoru mělo být hlavním poselstvím tohoto dech beroucího příběhu.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s přáteli!

Sdílet 0 Sdílet