Živé stříbro (Defekt)

Jednou večer mě matka poprosí, abych jí sklepal teploměr. Skleněná trubička se mi vysmeknez ruky a rozbije se. Mezi střepy se mihnou drobné stříbrné kuličky a dotykem se spojují vevětší. Nic podobného jsem ještě neviděl, jako by ožily. – To je rtuť, řekne matka, stříbro, kteréukazuje teplotu těla. – Vypadá jako živé! - Jako ty, ty jsi taky neposedný jako živé stříbro...

Juraj Jakubisko, režisér, scenárista, kameraman a výtvarník, nazval tímto přirovnáním vzpomínkyna prvních třiatřicet let svého života. Zápis obrazů a událostí, které si dobře schovalapaměť jednoho z předních tvůrců česko-slovenské a evropské kinematografie, je působivoučetbou, v níž se mísí osobitě viděná realita s Jakubiskovým magickým realismem, dodávajícímtak dráždivou chuť a neopakovatelné vyznění jeho vynikajícím filmům. Rodný Kojšov, válka,střední umělecká škola v Bratislavě, režie na pražské FAMU, kolegové, lásky, život plující na„nové vlně“…

V roce 1967 točí jako devětadvacetiletý, po řadě ceněných krátkých filmů a dokumentů, prvnícelovečerní film „Kristove roky“. I jeho jedinečnost potvrzují významná mezinárodní uznání.Čtyři roky na to se tvůrce potká se svými Kristovými roky. To už jsou jeho zakázané filmy „Zbehoviaa pútnici“ (1968), „Vtáčkovia, siroty a blázni“ (1969), i „Dovidenia v pekle, priatelia“(1970/1990) bezpečně uvězněné v trezoru. Láme se doba – a tady první část pamětí JurajeJakubiska končí. Nenechte si je ujít!

Sdílet