Zelená panna

Děj románu je soustředěn do jednoho červnového dne, ale i v jeho pár hodinách se prolínají dějiny a životy minulých generací. Zelená panna je vyprávěním - ironickým až sarkastickým, ale též melancholickým - o vině a trestu malých lidí, pěšáků doby vtažených často proti své vůli do kola dějin. Je počátek devadesátých let minulého století a středoevropské dějiny jsou opět v pohybu. I v ospalých Hlavanicích na česko-bavorské hranici, předtím čtyřicet let rozdělené ostnatým drátem. Bavorský stavební magnát Multerer zde hodlá zvěstovat pokrok v podobě vybudování obrovské drůbežárny, a to v areálu armádou totálně zdevastovaného zámku. Mladý hlavanický starosta souhlasí: nový majitel musí přece nejprve odstranit staré ekologické zátěže, na jejichž likvidaci obec nemá prostředky, a kdoví, třeba bude možné podnikatele přechytračit a stavbu následně včas zastavit. Ústřední postavou románu je ale "nejznámější český disident" Ladislav Vančura. Uchýlil se sem z Prahy, aby zde přečkal normalizaci, svému fízlovi s případným jménem Lovec ovšem neušel. Porozumění nachází Vančura v místním hostinci "U Zelené panny" u hostinské Bohumily, s níž u nekonečných džbánků piva vede "hlavanické hovory o životě"...

Sdílet