Útěk do pekla

O leteckých esech, mimořádně úspěšných bojových letcích z období druhé světové války, se napsalo mnoho knih. Většina z nich pochází od německých autorů. Jejich hrdinové nasedají do letadel a míří k nepřátelským zbrojovkám, pevnostem, mostům. V těchto knihách se nepíše o tom, že letadla neničila pouze zbrojovky, muniční sklady a jiné vojenské objekty, ale také města, kde žily desítky tisíc obyvatel. O protitankových dělostřelcích se dá přinejmenším tvrdit, že se soustředili na čistě vojenské cíle. Ve druhé světové válce hrály prim tankové jednotky. Důsledkem toho bylo kromě jiného i to, že se objevili noví hrdinové, protivníci těchto děsivých zbraní: Protitankoví dělostřelci. Ti nejúspěšnější byli považováni za hrdiny jen v úzkém okruhu svých spolubojovníků. Jedním z nich byl i Gustav Wendrinský, rodák z Bratislavy. V letech 1940-1945 sloužil u Waffen-SS, konkrétně v 8. SS-Kavallerie-Division Florian Geyer. Během ústupových bojů na východní frontě zničil 45 tanků protivníka jediným kanonem (čtyři tanky vyřadil pancéřovou pěstí), což je nejvyšší počet tanků zničených jedním protitankovým kanonem v druhé světové válce (v jediném dni si Wendrinský na své konto připsal šest tanků T-34!). Někteří čtenáři mohou tuto knihu chápat jako oslavu jednotek Waffen-SS. Záměrem autora však bylo ukázat, že muži se zlověstnými runami na výložkách, kteří páchali strašné zločiny a zvěrstva, byli současně nejlepšími německými vojáky. Byly mezi nimi i tisíce mužů, kteří u polních jednotek plnily své bojové úkoly po boku armády a na válečných zločinech se nepodílely. Jedním z nich byl i Gustav Wendrinský. Jeho jméno navždy zůstane synonymem pro protitankové eso.

Sdílet