Střet myslí (Defekt)

Příběhy o Robokatovi si mě vážně získaly. Proto jsem si musela koupit i tento díl. Co se ovšem stalo je to, že jsem si jej nějak nedokázala užít jako předešlé knížky. Možná to bylo tím, že kniha měla více stránka, tudíž obsáhlejší příběh, předchozí mi přišly údernější, příběh rychle ubíhal. V tomto díle jsem se trochu ztrácela, nedokázala jsem se soustředit, a pak občas tápala v paměti, kdože je to tato postava, a proč se tohle děje? Co říci závěrem: kdo jste četli předešlé díly, určitě si přečtěte i tento, to, že jsem já byla zmatená, nesnižuje kvalitu díla Marthy Wells.

Doopravdy přečteno jedním dechem - čtyři dny (nemůžu číst 24/7). Martha Wells je za mě autorka, která si umí naprosto brilantně propracovat příběh i s takovými detaily jako je vnímání blikajícího světla nepostřehnutelného pro lidské oko. Naprosto mě uchvátila celá série Deníků Robokata a tenhle plnohodnotný román je naprostou třešničkou v dosud vydaných knihách. Naprosto doporučuji všem milovníkům kvalitního sci-fi. Na každé stránce jsou cítit emoce a pochopení. Všudypřítomný sarkasmus je geniálně podán v roli Robokatova kámoše/parťáka. Nemůžu se dočkat až přeloží další díly.

Robokat se zase pouští do dobrodružství ☺️ opět se setkává s ARTem a dostává se do stretu s korporací a lidmi- oběťm. Které opět útočí na jeho klienty. Do toho se míchá dávná civilizace no proste bomba sci-fi. A ten konec, no přiznám ze slzicka dojetí ukápla, ikdyz by robokat nad takovým emočním vylevem pomyslne zvedl oci v sloup

Batmanova a Supermanova matka Wellsová se vytáhla a po třech dílech na jedno posezení na záchodě napsala něco, co délkou odpovídá knize. Díky tomu se v příběhu najde prostor na hlubší, ačkoliv nic moc příběh, více postav (starých i nových) a i na nějaké to selhání, kdy od začátku do konce nejde všechno podle plánu. Stále to však zůstává průměrným scifi pro mladší publikum, ačkoliv se zde objevilo i pár, celkem tři, sprostých slov. Příběh nedává moc smysl, postavy taky nemají zrovna hloubku a jsou víceméně dobré nebo špatné, konec je pak blesk z čistého nebe a vlastně to ani konec není, protože to dějovou linku neuzavře, jen se prostě v cliffhangeru na další knihu začne soustředit jinam. Ale dá se to.

Pátá kniha bohužel nedosahuje kvalit prvních 4 dílů, přesto jsem přečetl protože jsem samozřejmě chtěl vedět, jak příběh Robokata pokračuje. Méně akce, více vysvětlovacích pasáží o cestě Robokata k poznání sebe samého. Přiznávám, že jsem se postupně naučil přeskočit odstavec, kde se autorka věnovala vnitřním pocitům hlavního hrdiny a nebylo to důležité pro vývoj vyšetřování/akce, ale asi to má význam v celkovém pojetí dokončení celého cyklu. Není to ten nářez, co byl v prních čtyřech dílech, kniha mohla mít o 25% méně textu. Uvidíme co poslední 6 díl ...