Recenze na knihu
Vypravěč (poškozená) Anna Bolavá

Po autorčině trilogii Do tmy, Ke dnu a Před povodní jsem si myslela, že už vím, co mohu od knih Anny Bolavé očekávat, že mě nic nepřekvapí. Pak jsem otevřela Vypravěče a četla jsem s otevřenou pusou a byla okouzlena. Běstviny – místo opředené legendou, kde pod zemí žije obrovský červ a je ho potřeba živit. Jeho oblíbené pochoutky jsou výčitky, strach, ale občas i něco živého. O vše se stará dědeček, když však odejde, bude muset na jeho místo nastoupit jeden z jeho vnuků. Je tu však i vypravěč, kterému se bude třeba postavit. Je to příběh, který se Vám zavrtá do hlavy, sevře Vás a vyvolá úzkost. Je to mysteriózní, a přitom tolik ze života. Osudy lidí a rodin, nelehké mezilidské vztahy. Pohlédneme do nejednoho svědomí. Od první kapitoly jsem četla knihu s otevřenou pusou a běhal mi mráz po zádech. Při čtení jsem pomalu ani nedýchala, ale nejen samotným příběhem, ale tím, jak autorka píše. Má svůj nezaměnitelný rukopis. To, jak jsou věty poskládané, použitá přirovnání, dokonale vykreslená atmosféra. Pomalu odhalujeme tajemství jednotlivých postav a jejich odhalení přijde vždy v pravý čas. Prostě skvěle napsané. Tentokrát si pohrála i s různými druhy písma, které nám odlišují jednotlivé vypravěče. Je to originální a osobité. Miluji, když knihy proniknou až na dno mé duše, dokážou probudit emoce, o kterých jindy skoro ani nevím. Někdy mě příběh doslova trhal na kusy. Já mám prostě potřebu se u knížek trápit, vcítit se, prožívat příběh společně s postavami a v tomto příběhu bylo všechno. A někdy i mnohem víc. Knihy Anny Bolavé jsou pro mě bolavé, ale to je to, co mám v knihách ráda. Jsou jiné, tajemné, ale přesto lidské a rozhodně Vás zasáhnou.