Recenze na knihu
Tenkrát v Hollywoodu (poškozená) Quentin Tarantino

Tuhle knihu bylo zkrátka těžké odložit, kdykoli mě čekaly nějaké povinnosti. Tarantino je jeden z těch režisérů, kterého mám ve své top pětce. Každý jeho film jsem viděl několikrát. Tenkrát v Hollywoodu jsem si, samozřejmě, zamiloval také. A náhle je tu kniha, která příběh filmu rozšiřuje, ale i částečně mění. Je zde možnost více do hloubky porozumět hlavním postavám. Zažít s nimi o něco víc. Odhalit jistá tajemství. Nahlédnout všem víc do jejich myslí. A jak bylo, při oznámení vydání této knihy, doporučeno. Vyplatí si Tenkrát v Hollywoodu přečíst, shlédnout a opět přečíst. Snad poprvé jsem zažil ten pocit, že je těžké hodnotit zda je film nebo kniha lepší. Ono se to totiž v obou těchto podobách vzájemně rozšiřuje. Překvapivě každá verze příběhu má v sobě něco navíc oproti té druhé verzi. A v konečném výsledku tedy kniha a film dohromady tvoří ten ucelený obraz toho co se Tenkrát v Hollywoodu dělo a jaké to podle Tarantina bylo. Takže pro fandy Tarantina povinnost. I jako spisovatel je to zkrátka ten stejný umělec co i zde odvádí skvělou práci. Ovšem i pro ty co film neznají, co neznají jeho tvorbu je tohle určitě velmi čtivá kniha. Konverzace a dění zkrátka nutí číst dál a dál i když se zde nejedná o klasický příběh, ale mnoho malých dílků, které po složení vytvoří ukázku jedné doby ve které se formují jisté charaktery s minulostí i budoucností. A právě když už to vše zakoření v srdci čtenáře, přijde konec aniž by toho mělo být víc, ač si to člověk přeje. A překvapivě to má takové kouzlo, že to nevadí a spíš to je tak jen dobře.

překvapivě čtivé

Kniha sa číta pomerne ľahko, ale niektoré kapitoly sú mierne mätúce. Autor okrem hlavného príbehu o Rickovi a Cliffovi podáva mini príbehy zo života hereckých kolegov, pričom udáva množstvo mien hercov, režisérov a pod. Ako celok je kniha výborným doplnkom k filmu. Tým sa dostávame k hlavnému bodu, kto nevidel film, bude mať možno problém pochopiť knihu. Veci, ktoré boli vo filme podrobne rozpracované sa tu spomínajú len okrajovo, ale na druhej strane kniha poskytuje detaily, ktoré pomáhajú pochopiť niektoré scény. Kniha by sa mala predávať spolu s filmom aby si príbeh užil každý na plno :). Verdikt: jedná sa o dobre napísanú knihu a kto má rád Tarantinove filmy, bude mať rád aj jeho knihu.

Ak máte radi filmy Tarantina a radi čítate, je to kombinácia, ktorá dávna veľký predpoklad, že túto knihu si užijete. Pri čítaní som takmer ten film videl.

Příspěvek obsahuje menší SPOILER. Miluji Quentina Tarantina a cokoliv, co vytvořil. Viděl jsem mnohokrát všechny jeho filmy (s výjimkou prvotiny My Best Friend's Birthday) a považuji ho za génia. Jeho tvorba mě tak nějak provází celým mým životem a nedám na něj dopustit. Takže celý můj příspěvek bude dost možná značně nekritický. Žádný jiný filmový tvůrce na mě nemá takový efekt, jako právě on. Málokdy se mi stane, že si po skončení snímku přeji, aby pokračoval několik dalších hodin. Hltám jeho nadšení pro filmové řemeslo, styl narace, černý humor, i naprosté ignorování jakýchkoli žánrových pravidel, které z nějakého záhadného důvodu dokonale funguje a vytváří pokaždé naprosto nevšední zážitek. Jsem přesvědčen o tom, že i kdyby napsal recenzi na obsah ulepeného jídelního lístku v nejzapadlejším baru kdesi u dálnice, křižované oprýskanými auty s podivnými existencemi, hltal bych ji a prosil o přídavek. Jak to tedy dopadlo u jeho prvního románu? Měl jsem trochu obavy. Ačkoli je Mistr Tarantino považován za krále dialogu, napsat scénář je přeci jen něco jiného, než napsat román. Tenkrát v Hollywodu však dokazuje, že tenhle člověk prostě umí (a že by teda zvládl čtivě vytvořit i ten jídelák). Pokud to nevíte, QT miluje filmy. Doslova a do písmene. A tahle jeho láska je naprosto nakažlivá. Pokud do ruky vezmete tuhle knihu, počítejte s tím, že na každé stránce najdete několik zmínek filmů a herců, z nichž většinu vůbec neznáte a neslyšeli jste o nich (v horším případě u nás ani nikdy nešly do distribuce a neexistuje tak ani jejich český název - tady klobouk dolů překladateli). Nemluvě o bezpočtu dobových historek, které debutující spisovatel šikovně prolíná s vlastní fikcí. Jeden příklad za všechny - úsměv, a málem i slzu v oku mi vykouzlila scéna, kde figuruje muzikant a Tarantinův nevlastní táta Curt Zastoupil (ano, Mistrův otčím má československé kořeny! :) ) a povídá si v baru s fiktivními protagonisty a skutečnými herci, hraje jim na klavír a nakonec si odnese podpis pro malého Tarantina... To bylo prostě boží. A takovýchhle úžasných eastereggů a narážek je tu plno... Taky je nutné si uvědomit, že tahle kniha není pro vás. Stejně jako film. Tarantino to totiž celé dělal pro sebe. Je to jeho milostný dopis zlaté éře Hollywoodu a způsob, jak se vyrovnat s traumatem, které poznamenalo nejen malého Quentina, přilepeného na televizní obrazovce, celou branži, ale bez nadsázky i Spojené státy a de facto ukončilo bezstarostnou, prosluněnou éru hippies. Charles Manson zde dostává mnohem více prostoru než ve filmu, což je rozhodně fajn. Na prvních stránkách najdeme i poděkování řadě osobností té doby, vč. Burta Reynoldse, který byl právě tím, kdo Tarantinovi spoustu těch historek vyprávěl. Dokonce i měl ve filmu hrát, bohužel už to nestihl. Vlastně všechny možné otázky, jež vás ohledně postav při sledování téhle pohádky pro dospělé napadly, jsou zde zodpovězeny. Všem se dostává prokresleného dějového pozadí. Ať už jde o Ricka, Cliffa, nebo Sharon. Dokonce i kritizovaná scéna s Brucem Leem tu dává větší smysl a nepůsobí tolik jako pěst na oko. Kniha se mnohem více věnuje právě tomuto dějovému pozadí, řada dialogů tu proběhne trochu jinak (potěší i vhled do uvažování postav) a v příběhu se (jak je u Tarantina obvyklé) dosti skáče. Rozhodně nedoporučuji to celé číst, aniž byste viděli film. Vzato kolem a kolem, Tenkrát v Hollywoodu je nejen výborným doplňkem už tak vrstevnatého filmu, ale především čtivým a brilantně vystavěným románem, jenž vás pravděpodobně nakazí autorovou láskou k dobovému Hollywoodu, i když o něm třeba nic moc nevíte. Pro mě osobně jde o jednu z nejlepších knih, které vloni vyšly a četla se mi neskutečně příjemně. Tak dobrý pocit jsem dlouho při čtení neměl... Chválil jsem a chválil. Teď ke kritice něčeho, co míří spíš k nakladateli. Mám radost, že kniha v češtině vyšla (protože tohle bych v angličtině nepřelouskal). Z čeho radost nemám a dost se mi to nelíbí, je obálka a formát tuzemského vydání. Jednak je ta naše obálka prostě ošklivá (i když jsem na goodreads našel i ošklivější vydání, ale to fakt není výhra). V originále je kniha krásně jednoduchá. Obálka hravě odkazuje na dobové pulpové romány, které svého času hltala celá Amerika, hltá je v knize i Rick Dalton a miluje je samozřejmě i Quentin Tarantino (pročpak by se jinak jeho nejslavnější film asi jmenoval Pulp Fiction, že?). U nás si ale s fištrónem řekli, že to pojmou jinak. Místo béžového pozadí zvolili černou barvu, lupli tam několik navzájem se bijících velikostí písma a jiné fonty, a k tomu z nějakého důvodu název dali růžově. Proč proboha?! Ani větší formát není v tomhle případě výhra a nedává pak ani moc smysl, že je kniha v paperbacku. Trochu mě mrzí, že uvnitř (když už takhle zprasili originální vydání) nejsou navíc nějaké fotografie a obrazové materiály, když teda chtěli být světoví a v americkém vydání, které jsem měl v ruce, to není - pokud si to správně pamatuji.