Pořád jsem tady

Po dočtení jsem si řekla: „ hodně dobře to autor vymyslel“ a po nenápadném pátrání kdo je vlastně ten McGarvey Black jsem zjistila, že se jedná, vlastně o autorku  Ráda smeknu klobouk, protože mě pěkně převezla a na to, že tohle je autorčina prvotina, tak je to opravdu skvělé. Na krásné vymazlené obálce (ale to už jsme si u Katta zvykli) je napsáno psychologický román a opravdu tady jde o vynikající psychologické drama a jako bonus - detektivní zápletka. Jedná se o velmi neobvyklé téma. Hlavní hrdinka Quinn nám sama na začátku oznámí, že je mrtvá, ale neví proč! My se stáváme diváky jejího příběhu - především z jejího pohledu, ale jsou zde také pohledy manžela, sestry, dětí a rodičů… Její duše si neodpočine ani po smrti, sleduje svou rodinu a přátele. Stále přemýšlí, proč musela zemřít, komu by to prospělo? Nejde ji do hlavy, když byla celý život oblíbená, kdo by měl motiv? Nebo se stala jen náhoda? Její nejstarší sestra se s její smrtí nemůže smířit a pokouší se i sama na vlastní pěst pátrat, aby mohla policii přinést nějaké nové detaily. Celá Quinnina rodina neměla moc ráda jejího manžela Aleca, ale tím, že Quinn vypadala šťastná, narodily se ji dvě úžasné děti – smířili se s tím a do manželství ji nemluvili. Zrovna se s Alecem rozvádějí, byl důvod vraždy - placení alimentů a důchodu do konce života? Alec se jeví jako sobecký arogantní, panovačný a manipulativní, ale to z něho vraha přece nedělá? Objeví se zde i problematika domácího násilí, ale ta je řešena velmi citlivě a soucitně. Moc se mi líbilo, jak se do případu pustila policie, ze začátku to trochu drhlo, ale postupem let se na případ nezapomnělo a vyšetřovatelé, i když už nesmírně unavení, tak se nevzdali… Příběh je opravdu chytlavý, velice zamotaný a máme tu i dost postav, ale tím, že jsou tak realisticky popsány neměla jsem s tím žádný problém, hezky jsem se v nich i v ději orientovala. Napomáhaly tomu i krátké kapitoly, které vtáhly a nutily číst dál a dál, až do poslední stránky.