Ostrovy krásy, lásky a lidojedů – Díl druhý (Defekt)

Fascinující cestopis o krásách a tajích Šalomounových ostrovů, Fidži, Nových Hebrid či Nové Británie.   Po první výpravě na legendární ostrovy v Pacifiku, do oblasti Polynésie čili Mnohoostroví, se slavný cestovatel a etnolog Miloslav Stingl vydává do koutů ještě tajuplnějších… Ve druhém dílu svých memoárů z cest do jižních zemí, kde žili kanibalové a lidé se milovali i na maličkých atolech, míří do dvou oblastí zároveň. Nejprve zavzpomíná na své toulky Melanésií, „zemí temných lidí“, aby pak provedl čtenáře Mikronésií, rozlehlým lánem světa se stovkami mikroostrůvků, kam se autor dostal dřív nežli ničivá globalizace.  „Moře se vzpíná. Nebe hoří. A na lazurných vodách západu tohoto největšího oceánu naší planety plují těžké ostrovy. Svět je tu jiný. Svět je tu leckde o deset tisíc let pozadu. Zastavil se zde čas? Ne, čas i tady běží. Ale než překlene vzdálenost mezi jednotlivými kulturami, které dnes národopisec na naší planetě nalézá, bude tento svět, Melanésie vzdálená a zapomenutá, vzdálená a záhadná, vzdálená a mlčenlivá, obrazem naší vlastní minulosti,“ napsal Stingl v úvodu beze zbytku vyprodané knihy z roku 1970.   Ke vzpomínkám na Šalomounovy ostrovy, Fidži, Nové Hebridy či Novou Británii, kde žijí kučeravé národy, přidává aktualizované a komentované vydání i mikronéské příběhy z roku 1976. Povídání o prvním tetovaném bělochovi na Ponape, o kamenných mincích na Yapu vysokých jako chlap, o tajemných stavbách oceánských „Benátek“ v Nan Madol nebo také o lidech, jejichž společenské postavení určuje – ano – obyčejný hřeben.   Stingl píše: „Chtěl bych porozumět světu, ve kterém žiji. Celému světu. Uvidět, pochopit všechny jeho tváře a každý jeho věk. Proto cestuji. Putování, o němž chci vyprávět, bylo mou cestou největší. Jel jsem kolem celého světa. A přál jsem si na této cestě navštívit všechny časem i prostorem nám nejvzdálenější obyvatele zeměkoule.“ Pojedete také?

Sdílet