Lišák a já (poškozená)

Lišák a já je neotřelý a fascinující příběh o vztahu člověka a divokého zvířete. Není možné přehlédnout vysokou odbornost, ale především lásku, s jakou autorka popisu přírodu a zvířata. Ve svém vyprávění přináší i poučení o tom, jak krutě lidé zacházejí se zvířaty pod rouškou svých vlastních zájmů. Promlouvá zde i o rozdílném vztahu s divokým zvířetem a zvířaty, která chováme v zajetí, a která si přetváříme k obrazu svému. Celý příběh jsem trnula, kdy a jak přijde neodvratitelný konec, a každičký okamžik jsem prožívala, jako bych se já sama prodírala trnitou trávou a prošlapávala liškám cestičky z hor k řece. Vnímala jsem drsnou krásu přírody i naprostou jedinečnost její síly a schopnosti přežití a obnovy. Je obdivuhodné, s jakou samozřejmostí a pokorou autorka přistupuje k přírodě a ke zvířatům, vedle kterých se rozhodla dobrovolně žít. Její respekt by měl být učebnicí soužití, vztahů a respektu ke všemu živému na Zemi. Způsob, jakým se autorka domnívá, že život lišáka skončil, je tak sugestivní a v nejvyšší míře uvěřitelný. O to víc je těžké se s ním smířit. Jako každá tvrdá zkušenost formuje její osobnost a charakter. Odkaz této knihy bude ve mě dřímat dlouho, a dost možná až do konce mých vlastních sil.

Autentické vyprávění "rangera" a externí učitelky biologie v prostředí amerických národních parků jsem se jal číst v originále, což bylo na jednu stranu dobré na objevování nových slovíček, s nimiž se člověk běžné nesetká už jen proto, že s takovým prostředím a obzvláště těmi zkušenostmi autorky spousta lidí, bohužel, nepřijdou do styku; na druhou stranu jsem nakonec přeskakoval spoustu kapitol kvůli množství cizích slov už tak v češtině, natožpak v angličtině. Navíc se v průběhu četby dozvídá čtenář množství zajímavostí, s nimiž se sice v českém (volném) prostředí mnohdy ani neseznámíme, ovšem tímto vzdávám hold překladatelům knih za jejich nezpochybnitelný přínos lidstvu. Umím si představit, že v rodném jazyce bych byl jistě ohromen rozsahem knihy i s dojemným průběhem přátelství s liškou, s přímým svědectvím s nevyhnutelnostmi a 'krutostí' přírody a se srovnáváním situací z jiných knižních předloh, např. z již zmiňovaného Malého prince, či Moby Dicka vs. realita v přirozeném prostředí tolik kontrastujícímu urbanizovanému světu, který považujeme za naše domovy, byť jsme v nich často odpojení od naší přirozenosti při honbě za materiálními/dočasnými slastmi 'života.' Jedna hvězda dolů je tak spíš konečným subjektivním dojmem, který nemusí až tak souviset se skutečnými kvalitami knihy, a věřím tomu, že své čtenáře si získá, přestože se nejedná vysloveně o odpočinkovou četbu. Poměrně podrobné popisy prostředí, slastí a strastí v národních parcích budou pro někoho jistě třešničkou na dortu. Stojí za přečtení.

Nezaujala.