V Zločinu a trestu řeší Dostojevskij těžké morální dilema

Zoufalství a chudoba

Žije v zatuchlém pronajatém pokoji, nemá peníze, hladoví, ale přesto nemá zájem si najít nějakou poctivou práci. Aby dokončil školu, chce se jeho sestra provdat za bezcharakterního boháče Lužina. Rodion je zásadně proti a sestře sňatek rozmluví.

Napadají ho ale hrůzné myšlenky, jak lehce přijít k penězům. Zoufalství je jednou z nejhorších negativních emocí. Může nás dohnat na samý okraj, kde se rozhodneme uchýlit ke špatnému skutku.

V samém psychickém vypětí je ale naivní si myslet, že by se po spáchání takového hříchu mohla dostavit úleva. Zločin a trest je opravdu velké dílo, o tom není pochyb. Určitě o něm mnozí z vás slýchali ve škole, ale pokud jste jej ještě nečetli, doporučuji to napravit.

Filozofické ladění

Vzhledem k duševnímu stavu hlavní postavy a filozofickému nádechu celé knihy zde najdete dlouhé monology, kdy vás autor nutí udržet pozornost, jinak byste se v ději ztratili. Navzdory tomu má ale kniha spád a já osobně jsem se do ní začetla velice rychle. Jsem z těch, kteří při čtení hodně dumají. I v „slabších" dílech se zamýšlím nad věcmi, které ostatní nezajímají nebo si jich nevšimnou, což je jeden z důvodů, proč nečtu tak rychle.

Zároveň v poslední době propadám zvyku se ze všech myšlenek vypsat. Proto jsem ocenila i tyto monology, protože to byl ideální prostor pro mé myšlenky a pochopení autorova záměru. Zamilovala jsem si toto hlubokomyslné dílo už od samého začátku. Musím říct, že je nutné se na knihu soustředit. Nepočítejte s oddechovkou, opravdu s vámi zamává.

Jestliže nemáte problém s koncentrací nebo byste zkrátka tuto knihu chtěli vyzkoušet, rozhodně to nebude špatná volba! Zločin a trest máme i na maturitním seznamu a já jsem za to velice vděčná. Jednoznačně si to zaslouží a já ho řadím mezi mé nejoblíbenější klasiky. Opravdu nepřeháním. Už dlouho se mi nestalo, abych přes 540 stránek přečetla během dvou dnů.