Kraig Casebier - barber, který nejen stříhá, ale také skvěle vaří a maluje

Dobrý den, Kraigu, děkujeme, že jste si udělal čas na rozhovor. Mohl byste se našim čtenářům více představit?

Zdravím! Ano, pocházím z Kentucky na americkém Jihu. V Praze žiju od května 2011. Ve své rodině patřím ke třetí generaci barberů. Moje studio najdete na Andělu, nedaleko řeky. Propaguju styl, který považuju za takzvaný „classic men’s lifestyle“ a celý podnik propojuji se svými dalšími zájmy, abych v něm vytvořil neopakovatelnou atmosféru. K výše zmíněným koníčkům patří vaření, umění a hudba. Pořádám u sebe i živá hudební vystoupení, ve svém studiu jsem natočil řadu pořadů o jídle, show pro Eurovizi a další videa.

Co vás na profesi barbera baví ze všeho nejvíc?

Na to je těžké odpovědět. Barberské řemeslo a umění jako takové, interakce s klienty, schopnost někoho potěšit. Přijde k vám klient a nehledě na to, jestli je u vás poprvé, nebo už za vámi chodí roky, dokážete proměnit jeho náladu i jeho vzhled a on se po návštěvě u vás bude vznášet jako na obláčku. Na Jihu jsme známí svou pohostinností a tou, podle mě, proslulo i moje holičství. Myslím, že ze všeho nejradši mám pocit, který se dostaví, když vidím, že moji klienti vypadají dobře – a taky se tak cítí.

Přemýšlel jste někdy i o jiném zaměstnání, nebo povolání barbera byla volba číslo jedna?

Barberem jsem chtěl být už jako malý. Mám moc pěkné vzpomínky na dědečkovo a tátovo holičství. Jako dítě jsem v něm trávil hodně času a strašně se mi tam líbilo – že budu barberem jsem věděl už ve čtyřech nebo pěti letech. S tím řemeslem jsem vyrostl a po škole jsem pracoval v tátově podniku. Měl jsem i další zájmy, studoval jsem umění, vaření nebo bojová umění, ale soustředil jsem se právě na barberství.

Četla jsem, že ve vaší rodině má barberství dlouhou historii – mohl byste nám onu historii více popsat?

Můj dědeček vyrostl v západním Kentucky, což byla zemědělská oblast. Pokud šlo o práci, v té době jste měli zhruba dvě možnosti – buď jste pracovali na farmě, anebo v uhelných dolech. Dědečkova rodina vlastnila větší farmu, ale jeho otec mu dovolil, aby se vyučil holičem a v roce 1918 mu pomohl otevřít první holičství naší rodiny. Dědovi bylo šestnáct. Táta v tomhle řemesle vyrostl stejně jako já a automaticky si ho zamiloval. Měl velký talent a stal se vítězem v celonárodní soutěži amerických barberů. Byl jedním z prvních lidí v USA, kteří si otevřeli nový typ holičství – barber shop nabízející úpravu vlasů pro muže.

Odmalička jste se učil v otcových a dědečkových barber shopech, poté jste sbíral zkušenosti v jedné z předních světových akademií. Co jste se naučil od rodiny a co vám naopak dala akademie?

Mezi barberstvím, kadeřnictvím a kosmetikou existují jisté podobnosti, nicméně jde o rozdílné techniky. Mezi barbery a kadeřníky odjakživa panuje jisté nepřátelství – mnoho kadeřníků má za to, že jsou lepší než barbeři. Já sám učím barberství – a většinou právě kadeřníky. Rychle jim dojde, že i ty nejzákladnější střihy nejsou tak snadné, jak se zdají, a vyžadují mnohem víc dovedností, než je na první pohled patrné. Třeba takový short fade cut – tam když se vám něco nepovede, je to okamžitě patrné. U delších střihů si drobných nedostatků možná nevšimnete.

Na konci listopadu vám vyšla kniha Americký barber v Praze. Kde se vzal nápad napsat knihu? A na jaké zajímavosti se mohou čtenáři těšit?

Poskytl jsem hodně rozhovorů pro časopisy, podcasty i televizi. Zdá se, že lidé s mým příběhem cítí propojení. Jsem velmi otevřený člověk a hodně z toho, co se kolem nás děje, je falešné nebo povrchní. Přijde mi, že lidé chtějí něco, co je skutečné. Něco, s čím se mohou ztotožnit – a přesně to je podle mě důvodem, proč mě požádali, abych napsal tuhle knihu. Mluvím v ní o svých selháních i výzvách, kterým jsem musel čelit, stejně jako o svých úspěších. Stavím se tak do velmi zranitelné pozice, ale myslím a doufám, že to lidé ocení.

Může vaše kniha fungovat i jako průvodce pro začínající barbery?

Myslím, že v tomto ohledu obsahuje jisté prvky, ale kniha není průvodcem jako takovým. Na průvodci pro barbery už nicméně nějakou dobu pracuju.

Učil jste se barberství v Kentucky, poté vás cesty zavedly do Atlanty. Nakonec jste se usídlil v Praze, vzpomenete si na to, proč právě Praha zvítězila nad všemi ostatními městy?

Prahu jsem poprvé navštívil v roce 1992. Žil jsem u jedné rodiny, která mi město, stejně jako Českou republiku, představila v opravdu pozitivním světle – na což jsem nikdy nezapomněl. Během let jsem uvažoval o více místech k žití, ale Praha si získala moje srdce. Všem, kdo mě znají, je jasné, že mi byla souzená. Je to místo, které považuju za domov.

Nabízíte i soukromé kurzy pro zájemce?

Nabízím workshopy. Z většiny jsem učil v Německu a Švédsku. Před covidem jsem chtěl svou působnost rozšířit. Oba své barbery jsem osobně vyškolil. Kdybych dokázal najít ty správné učně, výuce bych věnoval víc času, jenže najít někoho s tím správným přístupem a pracovní morálkou je těžké. I kvůli tomu nabízím především pokročilá školení pro kadeřníky.

Stal jste se jedním z nejúspěšnějších barberů, založil jste soukromé studio, napsal knihu. Je ještě nějaký sen, který byste si rád splnil?

Ano, příští rok by mi měly vyjít dvě další knihy a taky bych měl uspořádat výstavu svých obrazů. Zároveň pracuju na řadě produktů na vlasy a vousy a na vývoji BBQ omáček. Rád bych se více věnoval také televizi.