ROZHOVOR: Bram Klein

Jak se po celém Vašem pátrání po ukradené známce změnil Váš pohled na filatelii a sběratelství?

Hodně jsem se toho naučil.  Na začátku jsem znal jenom pár jmen přátel mého otce, ale většina z těch lidí již zemřela. Mnoho lidí odsud, z České republiky, kteří mně s knihou pomáhali, jsem nikdy předtím neviděl. Všichni na mě působili velmi pozitivně.

A co se týče sbírání známek, stále je to něco, čemu nikdy naplno neporozumím. Ale určitě vím o dost víc než předtím, než jsem začal knihu psát. Teď už chápu, že za každou známkou se ukrývá příběh, a to je to, co je na tom tak zajímavé. Určitě to není něco, s čím bych teď ve svém věku začal, ale chápu, proč to dělají ostatní (smích).

To byla vlastně naše další otázka. Zvážil jste někdy to, že začnete známky sbírat jako Váš otec?

Nyní mi to přijde nesmírně zajímavé, ale ne natolik, aby se z toho stal i můj koníček. Taky si myslím, že bych musel být o dost mladší. Vlastně minulou sobotu, jsem v Holandsku poznal člověka, který začal sbírat české známky ve svých 48 letech, a to je velká rarita. Většina lidí, se kterými jsem během psaní mluvil, mi řekla, že jim bylo 6 nebo 10, když začali sbírat známky.

Takže je to většinou něco, co mladí přebírají od svých tatínků a dědečků?

Většinou. Bohužel dneska už se děti o známky nezajímají. Nechci říct, že filatelie umírá, ale určitě zájem o ní neroste.

Jaký je v těchto kruzích ohlas? Jak filatelisté vnímají celý příběh Ukradené známky?

Slýchám pouze pozitivní ohlasy. Během posledních měsíců mi chodily emaily od sběratelů, nevím sice, jak přišli na mou adresu, ale byly pozitivní. (smích). A to i v Holandsku. Povím vám proč. Moc příběhů o známkách, které by byly zajímavé pro ty, kteří známky nesbírají, není. A tenhle příběh je zajímavý, je to spíš detektivka. Proto si ho rádi přečtou sběratelé známek, ale pak ho koupí i svým známým a rodině jako dárek. Dají jim knihu a řeknou: „Vidíte, vy si myslíte, že to, co dělám, je nuda. A ono to není jenom o známkách a čarování s lupou“.
Opravdu je pak většina překvapena i nadšena, to si myslím, že se tak často nestává.

Pátrání Vás zavedlo do Prahy, což podle Vašich slov bylo vzrušující. Jaké jste měl pocity, když jste odsud odjížděl po křtu knihy a autogramiádě?

Byl jsem opravdu unavený, psychicky. Byl jsem hrozně šťastný, jak to celé vyšlo a jak se povedl křest knihy. Přišla spousta skvělých lidí a novinářů. Vlastně ani ne rok od té chvíle, co jsem se o známce dozvěděl, jsem seděl na tiskové konferenci na Václavském náměstí v Praze. A šla mi z toho doslova hlava kolem. Říkal jsem si, jestli se mi to zdá. nebo jestli se to vážně děje. Byl to vážně speciální zážitek.

Jste nyní v kontaktu s nějakými starými známými Vašeho otce?

Ano, jsem. Některé zase zítra opět uvidím tady v Praze, třeba pana Chudobu. S tím si často píšeme. Víte, ta kniha změnila můj život, ale taky změnila ten jeho. On byl vlastně tím, kdo známku objevil a celý tento příběh rozpoutal. Takže pro něj, jako filatelistu, to bylo o dost dramatičtější než pro mě.

Bude tedy příběh pokračovat? Všechny určitě zajímá zásadní otázka, kde je ukradená známka teď?

Samozřejmě, že pokud čtenáře zajímá, kde je známka teď, musí si přečíst knihu. A co bude, to není úplně jasné. Jen vím, že úřady v Semilech nepovedou soudní řízení s Pytlíčkem. Také stáhli mou žalobu kvůli nařčení mého otce z podvodu. A jediné, co teď zbývá, je, jestli proběhne občanské soudní řízení, ale to už je na pojišťovací společnosti, protože ta známku vlastní.

Napíšete tedy pokračovaní? Navážete na příběh Ukradené známky další knihou?

Zrovna teď pracuji na nové knize, ale bohužel se známkami to nebude mít nic společného. (smích)

Ale vážně, tento příběh je pro mě u konce a řeknu také proč. Můj otec byl neprávem nařčen z podvodu a já jsem cítil potřebu zjistit, co se stalo a bránit ho. A výsledkem je právě tato kniha. Teď už všichni znají příběh z pohledu mě a mého otce, o dalším si musí udělat obrázek sami. Já jsem napsal, co se ve skutečnosti stalo, byl jsem velice opatrný, abych někoho nenařkl z krádeže, protože to jsem samozřejmě nemohl dokázat. Teď už mi vlastně tolik nezáleží na tom, co se bude dít. Budu to sledovat, ale už o tom nebudu psát.

Ten příběh měl začátek i konec.

Naši čtenáři mohli vidět dokonce i video upoutávku na knihu. Dokonce se zdá, že by to byl skvělý celovečerní film. Co na to říkáte?

To jsem také slyšel, a nebráním se tomu. (smích) O tom videu musím říct pár slov. Vlastně to byl dárek od mých přátel z Rotterdamu. Jeden z nich je filmař a v srpnu přijel, aby ho tady v Praze natočil. A druhý je skladatel, složil k němu hudbu. Taky přijel sem do Prahy na křest knihy. Byl někde na severu na dovolené, tak se stavil. Má to spousty zhlédnutí jak v Nizozemí, tak v Čechách a úspěch má i anglická verze. Takže na to mám také spoustu reakcí.

Kniha měla velký úspěch v Nizozemsku. Co myslíte, že na příběhu čtenáře nejvíce upoutalo?

Ano, měla skvělý úspěch. Víte, v Holandsku je to o dost jiné než tady. V Holandsku jsme teda v prvé řadě slavnostně pokřtili knihu, bylo to také v knihkupectví a strašně mě potěšilo, že pan Štěpán Havránek z nakladatelství přijel až do Rotterdamu. To bylo skvělé. No nakonec se všichni, kdo přišli, do obchodu nevešli. Bylo tam místo jen pro osmdesát lidí, tak museli stát venku. Naštěstí ale bylo hezky. (smích) No podepsal jsem opravdu hodně knih.

Ukradená známka se stala číslem jedna v prodejích. Každopádně ten rozdíl je, že tady v Čechách, je kniha spíše jako novinářský příběh a možná i trošku thriller nebo detektivka. Ale hlavně tady všichni ten příběh znají. V Holandsku jsme knihu vydali bez fotografií a představovali ji spíš jako historický román založený na skutečných událostech. Zařadili jsme ho mezi dobrodružné knihy.

Také je zajímavé, že tady jsme knihu museli stihnout vydat do určitého data. Za prvé brzy začínala světová výstava známek, takže to bylo skvěle načasované. Za druhé to bylo kvůli slavnému výročí 100 let republiky. Před tím mě nikdo nevaroval. Mluvili jsme o vydání knihy, ale nikdy mi nedošly ty souvislosti s významnými daty. Známka má na sobě totiž letopočet 1919, takže za rok to bude přesně 100 let od chvíle. kdy ji vytiskli. To mě opravdu zajímá, co se stane za rok. Doufám, že se proto kniha dostane i do dalších zemí.

A poslední otázka – jak to vypadá s Vašimi plány do budoucna?

V první řadě jsem scenárista, píši scénáře pro divadelní představení. V současné době pracuji na hře pro Rotterdamské divadlo, která se bude jmenovat Sultán. Ten příběh mě natolik zaujal, že jsem se rozhodl zároveň psát román, a ten se bude jmenovat Sultán na kole. Čeká mě cesta do Maroka a průzkum ke knize, tam to vždy začíná. Budu procházet muzea, studovat a psát si poznámky. Určitě ale nezapomenu na Ukradenou známku.