RECENZE: Zámek u řeky

Když vám někdo chybí, ostatní jako by neexistovali.

Venku prší a kapky deště bubnují na parapet. To je pro mě nejlepší doba usednout ke knížce a přenést se do světa snů, kde mohu na chvíli zase uvěřit, že to všechno se může stát…

Tentokrát jsem, po všech těch thrillerech a hororech, které jsem v poslední době četla, sáhla po románu Zámek u řeky, který napsala Chloé Duval, mladá francouzská spisovatelka, žijící v Kanadě.

Gabrielo, říkávala jí často, knihy jsou nevyčerpatelným zdrojem bohatství. Každá kniha je jako otevřené dveře do nového světa, do světa, kde je vše možné, kde každý může bez omezení snít, být svobodný, úplně svobodný. Kniha je nejkrásnější dárek, který lze někomu darovat.

Nenechte se příliš mýlit zařazením této knihy mezi takzvané romány pro ženy. Ano, ženy si jej pravděpodobně užijí více, ale pánové, také si jí přečtěte! Autorka vám hodně nadržuje! A i když se Zámek u řeky jako „červená knihovna“ tváří, není to tak docela pravda. Dozvíte se leccos o knihách, umění a především francouzské historii, která je oproti té americké tolik jiná… A budete-li chtít, najdete zde i mnoho zajímavých myšlenek.

Říká se tomu skrytá ilustrace či malba na ořízce, vysvětlila mu mladá žena. V anglosaských zemích je to poměrně běžná technika, ale ještě nikdy jsem neměla příležitost ji obdivovat. Je velmi výjimečné najít nějaký exemplář ve francouzské knihovně…

Příběh se odehrává v údolí řeky Loiry, v místě plném vinic, zvaném Chandeniers. Jedná se vlastně o dva příběhy. Jeden je zasazen na přelom 19. a 20. století, přičemž autorka zvolila lehce archaický styl, resp. jazyk té doby. Neopominula přitom opatrný humor a přesto, možná i díky tomu, vyjadřování hrdinů nepůsobí ani trochu směšně. Hlavní postavou je zde mladá dívka Gabriela. Francouzka, která po smrti své matky žije s otcem v městečku Angers, kde spolu vedou knihkupectví. Jako odborníci na knihy, jsou pozváni na zámek Chandeniers, aby zde jeho majiteli panu D´Arcymu pomohli uspořádat knihovnu. Pokud jste si nyní vzpomněli na Pýchu a předsudek, pak je vše v pořádku, jistě to byl autorčin záměr.

Druhý příběh je ze současnosti. Tam už se budete cítit jako ryba ve vodě. Do Chandeniers také přicestuje mladá dívka. Alexandra má před svatbou. Tak trochu potřebuje najít sama sebe, ale přijede sem z Ameriky hlavně proto, aby pátrala po svých kořenech. A i ona se na zámku, který je už téměř rozvalinou, setká s jeho majitelem, potomkem pana D´Arcyho. Spolu se pokusí překonat všechny překážky a zámek zachránit.

To by byly však moc krátké příběhy. Kniha má téměř pět set stran a vy prožijete velké dobrodružství obou dívek, každé v jiném světě a v jiné době, přesto si tak podobné. Nebojte se, nepůjde jen o lásku. Nudit se nezačnete, a kdyby náhodou přece, vždy se odehraje něco, co vás zaujme a připoutá zpět. Všechno dobře dopadne a slibuji, že kdo je koho potomkem doopravdy, se nakonec určitě také dozvíte.

Popravdě, ani jsem nečekala, že Chloé Duval píše tak poutavě. Její způsob je velice zajímavý. Děj, odehrávající se v minulosti, vypráví er-formou, a to, jak jsem již zmínila, přizpůsobenou době. Budete se zájmem naslouchat tomu, co se už stalo. Tyto kapitoly se střídají se současností, která je psána ich-formou. Vypráví jej sama moderní Alexandra a vy tak znáte i její myšlenky. Nedivte se, když vám občas naženou ruměnec do tváří. Věřte mi, že však ani Gabriela, ač v minulosti, nezůstane pozadu.

Ptáte-li se, zda jsem našla nějaké ponaučení, tak ano. Tedy spíše pravdu, kterou už znám a byla mi pouze připomenuta. Každý vztah, ať už milostný, či jakýkoliv jiný, se musí pěstovat. Jako květina, kterou máte rádi a nechcete, aby vám zahynula. Zalévat ji a živit a neodlučovat se od ní na příliš dlouho. Přečtěte si Zámek u řeky a uvidíte sami…