RECENZE: Věci, na které nastal čas

Richard neřekne nic, co by měl říct, že jí nevěří, že jí ani tak nešlo o tu scénu, ale o to, aby ho naštvala? Kdyby tohle řekl, jen by se pohádali...

Alice se seznámí s Richardem, vytvoří pár a začne se odvíjet jeden z nejznámějších a nejrozšířenějších příběhů, jaké známe. Přijdou první hádky, nedorozumění, neschopnost pochopit jeden druhého. První dítě, druhé dítě. Příběh pokračuje dál. Ubíhají léta a potíže se neustále prohlubují. Na stole se objevují nové otázky. Skutečně mezi námi byla opravdová láska? Byl ten sex vždycky tak špatný? Po deseti letech se ze vztahu stává jen jízda na volnoběh. Děti rostou a rodiče jim rozumějí méně a méně. Rodina se ztrácí navzájem. Život je těžký a ztrácí lesk a jiskru. Leží před vámi 17 let společného života jedné dvojice. Leží před vámi příběh, který toho může hodně prozradit i o vás samotných. Petra Soukupová napsala autobiografii nás všech.

Jsou spolu sedmnáct let, zažili spolu hrozně moc skvělých i nějaké špatné věci a všechno zvládli, zvládnou i tohle, protože takhle to přece mezi nimi nemůže být...

Čas strávený s tímto románem se pro mě stal velice emotivním obdobím. Byl jsem neustále vystavován intimnostem a jak přicházely další a další kapitoly, připadalo mí jako bych cítil energii, která mě k sobě přitahuje. V tuto chvíli si nejsem jistý, jestli jsem strávíl delší dobu přemýšlením o knize nebo jejím samotným čtením. Byl jsem na tuto autorku vůbec připravený?

Je to obyčejný příběh, na který se pohlíží neobyčejným způsobem. Čtyři členové rodiny, čtyři různé úhly pohledu. Bez příkras a zbytečné dramatizace. Tady se na nic nehraje a všechno je tak, jak je. Je neuvěřitelné jak skutečně to všechno působí. Rozhodnutí postav, svět okolo nich, všechno se mi zdá reálné a opravdové.

Pravda je, alespoň v případě tohoto příběhu, drtivá a smutná. Od začátku je všechno špatně a časem se to jenom zhoršuje. Není možné předtím utéct ani se schovat. Dobře, asi je možné se schovávat, ale to situaci spíše ještě eskaluje. Je mi z toho všeho šíleně smutno a cítím se bezradně. Richarda i Alici mám rád a vidět svět jejich očima pro mě bylo obohacující. Autorka mi nedovoluje přiklánět se ani na jednu stranu a nekompromisně mě drží názorově uprostřed. Cítím se jako mezi dvěma mlýnskými koly. Mám lítostivou náladu a nejraději bych Richarda i Alici objal a řekl jim, že všechno bude dobrý, že to není chyba ani jednoho z nich.

Richard se podívá na Alici, ta se snaží nesmát, na půlvteřinku je mezi nimi zase to staré porozumění, pak se Alice otočí od něj, je to pryč, tyhle chvilky, tak výjimečné, a zásadně se týkají jenom dětí...

Nemůžu se zbavit toho emočního vypětí, kterým na mě působí samotná tvorba této recenze. Asi to tak má být. Petra Soukupová mi svým románem Věci, na které nastal čas nasadila brouka do hlavy, kterého se jen tak nezbavím. A to je moc dobře, protože se ho zbavit ani nechci. Pro tuhle knihu mám totiž vyhrazené v srdci speciální místečko. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.