RECENZE: Shuggie Bain aneb Je libo dávku instantní deprese?

Příběh

Román dává čtenáři nahlédnout do prostředí chudinských čtvrtí skotského Glasgow a života v nich. V 80. letech politika Margaret Thatcherové připravila mnoho lidí o práci, a zároveň bylo téměř nemožné zavadit o novou. Zoufalí Glasgowané propadají beznaději, alkoholismu, ale i drogovým závislostem.

Agnes Bainová si svůj alkoholismus na sídliště nedaleko uhelného dolu už přivezla. Její závislost se ale začala ještě více prohlubovat, když ji a její 3 děti na tomto příšerném místě zanechal její manžel. Agnesin alkoholismus je přímo modelový. Zažívá vzlety i pády, umí být milá, okouzlující, ale i zlá, sobecká a sebelítostivá. Postupně se od ní odvrátí každý její známý, včetně jejích starších dětí.

Kromě jejího nejmladšího. Shuggie, kterému je v průběhu knihy od 7 do 16 let, svou matku bezmezně miluje a obdivuje, a navíc slepě důvěřuje, že s jeho pomocí se Agnes podaří s alkoholem přestat. Navzdory všemu, co kvůli své matce zažívá, je kniha plná nekritického obdivu, především k jejímu vzhledu. Autor Agnes dokonce nejednou přirovnává k Elizabeth Taylorové.

Na úkoly z matiky byla nepoužitelná a někdy by je nechala umřít hlady, než by se zmohla uvařit jim teplou večeři, ale teď se na ni Shuggie podíval a pochopil, že právě v tomhle je přebornice. S naneseným make-upem a načesaná vylezla každý den z hrobu a nesla hlavu zpříma. I když se ožrala pod obraz, druhý den vstala, nasadila svůj parádní kabát a ukázala světu tvář. Když měla prázdný žaludek a její děti měly hlad, naondulovala si vlasy, aby si svět myslel, že se nic neděje.

O to víc je Shuggieho příběh bolestivý. Shuggie navíc není tak úplně stejný jako ostatní chlapci jeho věku, což mu všechny děti i sousedé ze sídliště dávají velmi jasně najevo. Shuggie nemá zastání vlastně vůbec v nikom, proto se upíná na matku, která mu ve svých světlejších chvilkách jako jediná projevuje aspoň špetku upřímné lásky.

Verdikt

Na knize musím ocenit nejvíce její kompozici. Ač je téma příběhu velmi nelehké, někdy až přímo bolestivé, na samém konci jsem spatřila aspoň špetku naděje. Příběh totiž začíná retrospektivně. Začíná životem 16letého Shuggieho, kde zahrne všechno špatné, s čím se musí i nyní potýkat. Následně se vrací do minulosti, v níž je Shuggiemu 7 let, a postupně se dozvídáme všechno o jeho rodině i o něm samotném a o nevyhnutelnosti jeho osudu, k němuž byl předurčen už jen tím, komu a kde se narodil.

Na konci se opět dostaneme do období Shuggieho šestnáctin, kde se autor věnuje již těm nadějnějším aspektům chlapcova života. Jedině tohle mě zachránilo, abych se z toho příběhu s vědomím, že se jedná o autobiografický příběh, úplně nesložila. To a vědomí, že „Shuggiemu“ se nyní daří zřejmě poměrně dobře a je úspěšný v tom, co dělá.

Skutečně mi není jasné, jak může jeden člověk prožít a přežít jenom do svých šestnácti takové bolesti, takových křivd a traumat… Příběh Shuggieho Baina není pro slabé povahy a i těm silnějším bych doporučila jej prokládat nějakou lehčí literaturou a sem tam nějakými antidepresivy.

Hodnocení: 97 %