RECENZE: Sherlock Holmes - Boží dech

Série nových příběhů o Sherlocku Holmesovi se vyznačuje mimo jiné tím, že každý díl má odlišného autora. „Boží dech“ je už třetím dílem série Fantastický Sherlock Holmes a jeho tvorbě se věnoval Guy Adams, komik, herec a profesionální spisovatel, který se podílel také na knize The Case Notes of Sherlock Holmes (Poznámky k případům Sherlocka Holmese).

Příběh

Ať už je autorem kdokoliv, vypravěčem příběhu je stejně jako posledně (a jak tomu velí tradice), doktor Watson, který se vrátil k práci se slavným detektivem po skonu své milé ženy. Jeho žal a smutek se postupně léčí, není tomu ovšem tak, že by na Mary mohl někdy zapomenout, což se v určitých chvílích odráží i v příběhu. Celý děj je opět postaven na pomyslně nadpřirozené záhadě, ze které téměř tuhne krev v žilách. Tedy, alespoň takovým strašpytlům, jako jsem já.

Na začátku knihy máme mrtvého muže, jehož zranění rozhodně neodpovídají tomu, že zemřel, a svědectví lékaře, který se kromě medicíny tradiční zabývá také démonickými posedlostmi a okultismem. Případ našeho detektiva rozhodně zaujme, a když zemře další člověk, noří se Holmes i Watson do nebezpečného pátrání po tom, kdo (či co) způsobuje tato neštěstí. A co víc, podle seznamu osob, jež lékař-okultista dostal od jakéhosi démona, by se měl stát další obětí právě Sherlock Holmes.

Bylo, nebylo… Jestli se mi líbí nějaký typ detektivek, je to právě ten, který v sobě nese příznak paranormálna. Je pravda, že na rozdíl od nějaké té vraždičky, mi takové příběhy nahání mnohem víc strach, ale k té viktoriánské Anglii a rozlehlým šlechtickým sídlům to prostě patří. Určitě je nás víc, co si to myslíme.

Jelikož nejsem příliš analytický člověk, navíc je celý příběh vyprávěn z pohledu doktora Watsona, nebylo pro mě lehké spojovat si stopy případu, každopádně tentokrát se mi povedlo odhadnout pár věcí dříve, než je odhalil Watson, a za to jsem na sebe byla pyšná. Přikládám to ovšem na rub tomu, že už jsem nějakou tu detektivku přečetla a snažím se si všímat a hledat, i když je sám vypravěč proti mému hledání.

Co se týče návaznosti na původní sérii od A. C. Doyla, postavy se drží svých rolí a charakterů, přestože je příběh vyprávěn trochu odlišně, nesnaží se o napodobování původního autora, ne, autor sám vypráví příběh tak, aby si ho užil i on sám. Zaujalo mě také spojení příběhu s osobou Alastaira Crowleyeho, který v oné době skutečně žil a některé charakteristiky, které o něm v knize zazní, jsou doložitelné historickými materiály.

Počin Guye Adamse pro mě byl odpočinkovým čtením, při kterém jsem se občas bála, ale i smála, musela jsem zapojit krapet přemýšlení, ale nijak jsem se nenadřela. Prostě pohoda! Co se týče atmosféry čtení, vzhledem k tomu, že letošní jaro rozhodně není samá kytička a včelička a sluníčko, spíše naopak, vyrovnala se reálná atmosféra způsobená počasím té místy děsivé v knize, i když jsem si četla zachumlaná do peřiny.

Milovníci tradičních detektivek, obdivovatelé záhad, příznivci Sherlocka Holmese, zbystřete. Tahle knížka se vám bude líbit!

Hodnocení: 90 %