RECENZE: Sedm smrtí Evelyn Hardcastlové

Skupina lidí je nějakým způsobem uvězněna na místě, ze kterého není úniku. Jejich cílem je vyřešit smrt Evelyn Hardcatlové a zároveň snaha uniknout své vlastní smrti. Že to zní jako zápletka jedné z knih od slavné královny detektivek Agathy Christie? Nenechte se zmýlit, román Sedm smrtí Evelyn Hardcastlové je žhavou novinkou a zároveň debutem autora Stuarta Turtona.

Stuart Turton je britský novinář na volné noze. Ač v současnosti žije a pracuje v Londýně, má za sebou pracovní zkušenosti ze Šanghaje, kde pracoval jako učitel a Dubaje, kde se věnoval novinařině. Po svém návratu do Londýna se rozhodl, že napíše román a ihned po jeho vydání za něj začal sbírat jedno ocenění za druhým. Jeho prvotina získala například cenu Costa Book Awards 2018, byla přeložena do 28 jazyků a jenom ve Velké Británii se prodalo přes 200 000 výtisků.

Je zjevné, že i když je Turtonova kniha se svými 468 stranami poměrně objemná, čtenáře to rozhodně neodradilo. Hlavní kouzlo knihy spočívá především ve hře s časem. Aiden Bishop se probudí na tajemném místě jménem Blackheath v těle neznámého muže a jediné, co si dokáže vybavit, je ženské jméno Anna. Aiden během celého dne postupně získává informace o Blackheathu a svém poslání, ale jakmile usne, probudí se opět v těle nového hostitele a celý jeho den začíná nanovo. Jedinou jeho výhodou je, že si pamatuje vzpomínky ze dne předešlého.

Čtenář vlastně sleduje jeden a ten samý den z pohledu několika různých lidí, v jejichž těle se Aiden každé ráno probudí. Aby to ale nebylo tak snadné, kromě Aidena v těle hostitelů přebývá i jejich vlastní osobnost, s níž se Aiden musí potýkat. Čím déle tráví Aiden v tělech jiných lidí, tím složitější je pro něj neztratit sám sebe. „Dorážejí na mě všichni mí hostitelé... Tolik vzpomínek a tajemství, tolik břemen. Každý život je tak tíživý, že nechápu, jak někdo dokáže unést třeba jen jediný.“

Pro Aidena je klíčové pomocí zkušeností a vzpomínek od všech svých hostitelů zjistit, kdo a proč zabil Evelyn Hardcastlovou. Najednou se ale začnou vynořovat nové a nové záhady, kterým Aiden bude muset chtě nechtě přijít na kloub. Nové a nové nečekané zvraty udržují čtenáře ve střehu téměř po celu dobu vyprávění. Nicméně na to, jak celý příběh plynule ubíhá, konec se mi zdál lehce zašmodrchaný. Pro méně pozorné čtenáře může být docela matoucí nejen konec, ale i množství postav, které se v průběhu děje postupně vynořuje. S těmi ale může pomoci jednoduchá mapa domu se jmény nejdůležitějších postav vepsaných v pokojích, kde jsou ubytované.

Co ale musím ocenit, je doba, ve které se Aidenův příběh odehrává. Je to doba, kdy ještě lidé nejsou zahlceni všemi možnými technologiemi, ale zároveň lze na cestách vedle kočárů s koňmi potkat i první automobily. To propůjčuje románu nezaměnitelnou atmosféru a špetku tajemství dob minulých, díky čemuž ho lze srovnávat s detektivkami z pera Agathy Christie.

Zajímavé je také střídání Aidenova chování podle toho, v jakém hostiteli se zrovna probudí. I když se Aiden většinu času snaží ovlivnit chování svého hostitele podle sebe, je patrné, že i hostitel ovlivňuje samotného Aidena. Dokáže se Aiden vymotat ze všeho toho zmatku, vyřešit vraždu a úspěšně uprchnout z Blackheathu? Pojďte to zjistit. Každopádně je to nervák až do poslední stránky a vůbec se nedivím, že kniha vyvolala tak velký pozitivní ohlas hned v několika zemích.