RECENZE: Přitažlivost planety Krypton

Byla to opakující se myšlenka bez obsahu, strach z něčeho, co nebylo konkrétní, ale strach takového rozsahu, že tělo bylo paralyzované. Byl to kolotoč, který nešel zastavit. Jako zvuk, který nemizí, nevolnost, která neodchází. Byla to úzkost...

Virtualita se mísí se skutečností

Představení dnešní knihy bude velice stručné, protože nepojednává o ničem menším, než je sám život. Dva lidé, kteří by se v reálném životě nepotkali, měli to štěstí, že se ocitli v době, kdy chatovací služby zažívaly veliký boom. Ve své době byl u nás nejpoužívanější Xchat. Pokud nevíte, o čem to tady mluvím, pak vám gratuluju, protože jste mladí a život máte ještě před sebou.

Martin poznal na Xchatu Veroniku, a založil pro ně soukromou chatovací místnost, kterou nazval Planeta Krypton. I když měli oba svoje životy, mohli jeden druhému napsat cokoliv, protože měli jen jediné pravidlo: že se nikdy nesetkají naživo. Roky plynou, traumata se prohlubují a ve vzduchu visí otázka schůzky. Odhodlají se pravidlo porušit?

Zachmuřený zatínal čelistní svaly a skoro nemrkal. Jeho oči byly upřené do pulzujícího ohně a ten se v nich zlověstně odrážel, jako by do nich patřil...

Nostalgická recenze chatovacího maniaka

Návrat do minulosti vlastního života jsem nemohl odmítnout, aniž bych vůbec tušil, jak hluboký onen návrat bude. Z počátku to bylo mělké, chladné a povrchní. Nemilosrdně jsem Jirkovo románový svět začal odvrhovat a vypadalo to, že mě kritika neopustí až do konce. Budu zlý a řeknu to. Připadalo mi to celé laciné. Nešlo mi do hlavy, kde se vzala ta chvála, kterou jsem si k této knize přečetl z více stran. Jirka s Jirkou zkrátka nebyl vůbec spokojený. Tak takhle teda ne, Jirko, běželo mi hlavou.

Bylo to, jako bych vkročil do jezera, jehož mělké vody u břehu mě ukolébaly do té míry, že jsem se nebál udělat ještě pár krůčků, když tu náhle dno pode mnou vzalo za své a já se najednou ocitl ve zneklidňující hloubce. Po té povrchnosti už nebylo ani památky, příběh se rozezněl na všechny strany mojí lebky a rezonoval nalezenou hloubkou témat, jež mě chytaly za srdce. Planeta Krypton se stala místem, ve kterém jsem se topil.

Bolelo ho to. Bolelo ho to strašně moc. O to víc, že věděl, že to bude on, kdo bude za pár minut držet svoje dětství silou pod vodou a čekat, až se utopí...

Poslední slova

I když to tak zpočátku nevypadalo, planeta Krypton si ke mně dokázala najít cestu a oslovila mě velice lidským a citlivým přístupem. Nebylo v tom nic složitého ani záludného, žádné spletité hádanky, ale jen vyprávění o vztazích a obyčejných životech, ukázané ve své nahotě. Byl to zase jednou po delší době příběh o nás všech, a to mě dokázalo nabít a přimět k zamyšlení. Věděli jste, že Xchat ještě existuje?

Tak zase někdy příště. Na přečtenou.

Hodnocení: 77 %