RECENZE: Ohňová země

O autorovi

Pascal Engman, švédský spisovatel a novinář, od roku 2011 pracoval jako publicista a reportér ve švédském deníku Expressen. V roce 2016 plátek opustil, jelikož musel čelit různým výhružkám, napětí a nebezpečí tedy zakusil na vlastní kůži. Po svém debutu Patrioti přichází i k nám do Česka se svou druhou knihou Ohňová země. Tentokrát se můžeme těšit na detektivní případy s hlavní hrdinkou Vanessou Frankovou

Příběh

O čem tedy Ohňová země vypráví? Ve Švédsku začne neznámý pachatel unášet bohaté obchodníky a od jejich rodin požaduje výkupné v řádech desítek miliónů. Po zaplacení unesené oběti opět pouští na svobodu. Policejní komisařka Vannesa Franková, ač je současně mimo službu, začíná tento případ vyšetřovat, hledá každou stopu, podle které by mohla viníka vypátrat.

Hlavní hrdinkou je čtyřicetiletá Švédka. Nedávno se rozvedla se svým manželem a kvůli jízdě pod vlivem alkoholu byla dočasně zproštěna funkce policejní komisařky, přišla tak v krátké době o dvě věci, které ve svém životě milovala nejvíce, a teď se snaží svůj volný čas zaplnit něčím prospěšným a hledá rozptýlení.

Ivan a Nicolas jsou kamarádi už od dětství. Oba potřebují peníze. Zatímco Ivan je shání, zejména proto, aby měl moc a byl brán vážně, Nicolas se chce společně se svou autistickou sestrou Marií přestěhovat někam daleko od Švédska a vést tam šťastný a poklidný život.

Carlos nežije ve Švédsku, nýbrž v Chile. Přesněji v kolonii Rýn, kterou zde vybudovali jeho předci, nacističtí vojáci, po prohře v druhé světové válce. A jak jeho příběh odehrávající se na druhém konci planety souvisí s těmi ostatními? To se dozvíte, pokud si knihu přečtete.

Myslím, že můžu bez větších pochybností říci, že i kdyby na obálce Ohňové země nestálo autorovo jméno, bez větších potíží bych poznala, že knihu napsal právě on. Stejně jako u Patriotů se tu totiž hned od začátku setkáváme s poměrně velkým množstvím hlavních postav a s jejich vlastními dějovými linkami. Abych byla upřímná, na začátku knihy jsem byla pořádně zmatená. Postupně se ale jednotlivé linie začínají propojovat a román tak nabírá na komplexnosti. Stejně jako v předchozí knize dělá Engman velmi krátké kapitoly, a dokonce mi přišlo, že se charaktery některých postav podobají postavám minulým.

Tentokrát se kniha zabývá nejen uprchlickou krizí ve Švédsku, ale i poměry německých kolonií v Chile. Časté střídání pohledů hlavních hrdinů mi nevadilo a bavily mě příběhy všech postav, u kterých byla opět velmi dobře zpracována jak jejich psychologie, tak i motivace.

Přestože to tak nevypadá, příběh má skoro pět set stran a po letních oddechovkách vám tak zase můžu doporučit něco náročnějšího, promyšlenějšího a delšího, co je ale po celou dobu napínavým a zajímavým čtením.