Jodi Picoultová se u nás představila již několika romány. Je známá svým výběrem náročných témat a nejinak je tomu i v případě Knihy dvou cest. Jde o hluboce propracovaný, křehký, intimní a trochu smutný příběh ze života, při jehož čtení budete mít skutečně o čem přemýšlet.
Každý dávný Egypťan by vám řekl, že slova mají velkou moc. Podle některých mýtů vám to, že jste znali pravé jméno nějakého boha, nad tím bohem dávalo moc. V Knize dvou cest se psalo o bráně, kterou jste nemohli projít, dokud jste nevěděli, jak správně oslovit bestie, které ji chrání.
V jediném okamžiku se pro Dawn Edelsteinovou všechno změní. Sedí právě v letadle a má se připravit na nouzové přistání. Hlavou jí proběhne spousta myšlenek, ale nejvíce ji překvapí, že žádná se netýká jejího manžela, ale muže,...
Dawn je vdaná za vyrovnaného muže, profesora kvantové fyziky Briana a má patnáctiletou dceru Meret. Všichni tři žijí v Brianově domě v Bostonu. Dawn má také mladšího bratra Kierana, který je neurochirurgem. Nyní Dawn pracuje jako dula, ulehčující klientům v jejich posledních chvílích přechod mezi životem a smrtí, a to i přesto, že původně vystudovala egyptologii a nějaký čas strávila na vykopávkách v Egyptě. A právě tam také prožila velkou lásku s Wyattem. To vše, vykopávky i Waytta, musela opustit, když její matka v Bostonu vážně onemocněla a její tehdy ještě malý bratr zůstal sám. Vybrala si tak jednu ze dvou možných životních cest.
Jednoho dne se však Dawn ocitne v nesprávný čas na nesprávném místě. Letadlo, kterým zrovna letí, havaruje a všechno se pro ni změní. Mělo to snad tak být? Možná, že cesta, kterou zvolila, nebyla správná… To je jen jedna z otázek, které si Dawn bude muset položit, a ne jenom sobě.
Zvedla jsem hlavu a snažila se v přítmí něco rozeznat. Wyatt vypadal tak, jak jsem si ho pamatovala. Jen o trochu starší, to ale proto, že byl o maličko širší v ramenou a kolem očí měl vějířky vrásek. Veškeré zbývající světlo v místnosti se mu stáhlo k vlasům, stále nazlátlým, jako koruna prince.
Mezitím se s Dawn retrospektivně vracíme do minulosti a odtud zase zpět do přítomnosti. Prožíváme s ní šťastné chvíle na studiích egyptologie, na vykopávkách v Egyptě společně s Wyattem, seznámení s Brianem v Bostonu i poslední chvíle s její matkou, a později s dalšími lidmi, opouštějícími tento svět. Strávíme s Dawn čas, po který bude s nevyléčitelně nemocnou malířkou Win, která se na krátkou chvíli stane její přítelkyní. Dozvíme se toho spoustu o egyptské kultuře a legendách o posmrtném životě, a o kvantové fyzice a možných paralelních světech. Díky tomu všemu pak možná snáze pochopíme, o čem a proč Dawn přemýšlí. Neví, jak se rozhodnout a kterou cestou se dát, protože ať to bude jakkoliv, vždycky na úkor někoho jiného. A nikdo jí nemůže poradit.
Staří Egypťané věřili, že do života po smrti mohou vstoupit teprve tehdy, když jsou u soudu mrtvých shledáni nevinnými. Jejich srdce se vážila s protiváhou pírka pravdy Maat.
Verdikt
Začnu pozitivně. Vás, kteří se zajímáte o vykopávky, mumie a Egypt vůbec, kniha nadchne. Stejně jako vás, kdo se rádi zabýváte myšlenkou na možnost několika souběžných světů a časových linií ve vesmíru. Pokud vás zajímá, co je to smrt, jak probíhá a jestli je něco i po ní, bude se vám tento příběh také líbit. Na tato témata se toho dozvíte opravdu hodně a prostoru k přemýšlení budete mít víc než dost. Autorka je velice vnímavá k pocitům druhých, to je vidět, a píše natolik poutavě, že si možná užijí i ti čtenáři, kteří z do egyptologie a kvantové fyziky tak nadšení nejsou.
A teď trochu toho negativního. Horší prožitek budete mít v případě, že vás deprimuje smrt. Detailní úvahy na toto téma vás sice mohou povzbudit, ale také hodně srazit. Záleží na vás, jak se sami cítíte. Rozhodování hlavní hrdinky, po dlouhých letech spokojeného života, kterou cestou se najednou z ničeho nic vydat, mi přišlo poněkud hysterické, nevyrovnané a rozmazlené. I to je ovšem věc čtenářova názoru. Podle toho mého však vždycky máme na vybranou, a svá rozhodnutí bychom měli nést se všemi následky a s ohledem na všechny zúčastněné. Ostatně, kdo ví, co by bylo, kdyby… Úvahy o tom mohou být pro někoho zajímavé, mě osobně však nic nepřinášejí. Naopak zajímavý pro mě byl v příběhu motiv vztahu mezi matkou s dcerou, potažmo téma rodičovství, které se samozřejmě veškerého našeho rozhodování vždy týká.
V každém případě, Kniha dvou cest není odpočinkovým či oddychovým čtením. Už kvůli střídajícím se časovým liniím, které se sice nakonec spojí a celkem překvapivě vyjasní, a také kvůli Dawniným myšlenkám, přeskakujícím podle toho, v jaké situaci se zrovna nachází, se budete muset hodně soustředit a některé pasáže si možná přečíst znovu. Zkrátka, na tuto knížku musíte mít náladu. Když už ji začnete číst a teprve potom zjistíte, že tu správnou náladu nemáte, vždycky ji koneckonců můžete zaklapnout a vrátit se k ní později a v hledání odpovědí s Dawn pokračovat.
Dystopická romantická fantasy s prvky hororu? Ano! Eleanor Corvin vytvořila příběh, který je dokonalým mixem žánrů, který funguje a od kterého se nedokážete odtrhnout.
Kniha je skvostná nejen uvnitř, ale i po grafické stránce. 19 povídek dokreslují působivé ilustrace a pod přebalem se na plátěných deskách skrývá 19 vyražených pařátů.
