RECENZE: Iluze pravdy

Sdílejte článek s přáteli Sdílet 0 Sdílet

Jiří Klimeš

RECENZE: Iluze pravdy - titulní obrázek

Kniha s podtitulem Pravda je to, čemu jsme ochotni věřit okouzlila našeho redaktora Jirku. Nebo snad ne? Čtěte na následujících řádcích.

Dnešní recenzi bych rád otevřel tím, že vám povím o mém strachu. Od té doby co jsem se stal redaktorem ve mě klíčí obava, že jednou nastane chvíle, kdy budu muset snést na nějakou knihu dávku kritiky. A jelikož čtu tuzemská spisovatelská díla jen velice zřídka, když jsem si vybral toto, má kontrolka strachu nebezpečně zčervenala. Rychle se ukázalo, že v tomto případě byl strach zcela zbytečný.

Pravdivě říkaná lež a lživě říkaná pravda...

Josef Marek – plukovník elitního policejního útvaru zabývající se kyber kriminalitou má týden do odchodu do penze. Zotavuje se, v jedné pražské nemocnici, po operaci kolena a v myšlenkách se zabývá tím, jak s nadcházejícím důchodem naloží.
 
Příběh začíná jednou noční můrou. Když se z ní plukovník Marek probudí, zjistí, že počítačem řízené dávkování léků bylo pozměněno, a to jak u něho, tak u několika dalších pacientů. Jelikož v něm zvítězí policejní zvědavost nad myšlenkami na odpočinek, rozjíždí malé, soukromé pátrání, na jehož začátku ihned zjistí nesrovnalosti v nemocničním, počítačovém systému. Aby toho nebylo málo, vedoucí oddělení IT byl propuštěn a jeho osobní záznamy byly vymazány, takže to vypadá, jako by v nemocnici nikdy nepracoval.
 
Brzy se plukovník Marek dostává do slepé uličky a vypadá to, že vyšetřování nikam nepovede. To se ale velice rychle změní, když ho bývalý vedoucí ajťák kontaktuje a domluví si s ním schůzku. Ukáže se, že oním ajťákem je velice schopná hackerka, která figurovala v jediném případu, který nebyl Marek schopný, za celou svou kariéru, v elitním útvaru, vyřešit.
 
 
Stačí jediné setkání s hackerkou a plukovník Marek se octne za rozcestí. Buď hackerce uvěří a pokusí se tak odhalit obrovské spiknutí sahající za hranice České republiky a ovlivňující miliony lidí, nebo se ukáže, že hackerka je blázen a on odejde do penze s ostudou.
 

Objektivní pravda neexistuje. Každý ma svoji realitu a my mu ji pomáháme utvářet tak, aby uvěřil správným věcem...

Máme před sebou krátký román nebo chcete-li delší povídku, která dosahuje světových kvalit. Nebudu přehánět, když řeknu, že Michal Vaněček mi svým dílem vyrazil dech. Postava Josefa Marka je vykreslena velice reálně, uvěřitelně a vzhledem k délce knihy, 214 stran, i relativně podrobně. Příběh na orwellovské téma je dosti aktuální a závěrečné odhalení je velice znepokojivé. Asi by se dalo namítnout, že není zrovna originální, avšak když vezmu v potaz výborné zpracování a takřka návykovou čtivost, tak mi to vůbec nevadilo.
 
Iluze pravdy je vynikající kriminálkou, která nepostrádá zajímavý příběh a jejíž obsah zhltnete jako malinu. Poukazuje na fakt, že pravda může být ohýbána a upravována podle toho jak se to zrovna hodí a že informace, které nám jsou předkládány a díky kterým si utváříme názory a pohled na svět, nemusí být o nic víc reálnější než matrix.
 
Otázkou pak zůstává, je tahle recenze pravda nebo jen to, co chcete slyšet?

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s přáteli!

Sdílet 0 Sdílet