RECENZE: Poslední lež

Než se Riley vrhnul do spisovatelského světa, věnoval se novinařině, byl grafikem a redaktorem, takže co se týče získaných zkušeností, měl vcelku slušně našlápnuto. Jeho prvním románovým příspěvkem byl mrazivý thriller Poslední dívka, který sklidil obrovský úspěch a získal si jím spousty fanoušků po celém světě. Nyní přichází jeho druhotina s názvem Poslední lež a otázka je nasnadě:  Bude taky tak zatraceně dobrá?

Příběh

Celé dva roky netoužila mladičká Emma po ničem jiném, než se dostat na letní, dívčí tábor Slavík. Mezi mládeží si vydobyl přezdívku „Bohatá svině“, protože se na něj dostávali většinou jen děti z prominentních rodin. Tábor samotný byl, díky své poloze, učiněnou oázou klidu, protože byl dostatečně daleko od ruchu velkoměsta, a zároveň na dosah rozlehlého lesa a velkého, uměle zbudovaného, „Půlnočního“ jezera.

Příběh začíná za velice dramatických okolností. Emma je ubytována v chatce se třemi dalšími dívkami a když se jednoho rána probudí, zjistí, že dívky jsou pryč, slehla se po nich zem. I přes několika denní pátrání se zmizelé tábornice nedaří najít a tábor se pod tlakem médií a veřejnosti uzavírá. Emma se z onoho incidentu nikdy zcela nevzpamatovala, a když se jí po patnácti letech ozve majitelka tábora, s tím že ho chce znovu otevřít, je v šoku, a aby toho nebylo málo, je jí nabídnuta pozice instruktorky, kterou váhavě přijme.

Emmina duše neskutečně trpí pod tíhou lží a nevyslovených pravd, její vlastní svědomí jí nedává spát a návrat do tábora Slavík jí nabízí možnost zjistit, co se tenkrát skutečně stalo. Ihned po příjezdu rozjíždí soukromé pátrání a otevírá tak staré rány, které se, ani po tolika letech, nestihly pořádně zahojit. Dokáže zjistit, co se tehdy s dívkami skutečně stalo nebo přijde i o zbytek zdravého rozumu, který jí ještě zůstal?

Jak usínám – s rozbušeným srdcem a napjatým tělem – změní se má mantra v něco jiného. Méně sebejistého. Více panického. Ta slova mi doslova buší do lebeční kosti. Nejsem blázen. Nejsem blázen. Nejsem blázen...

Shrnutí recenze

Během čtení Poslední lži jsem musel neustále obdivovat Rileyho umění v hraní si se čtenářem na kočku a myš, a co víc, čím více jsem v příběhu postupoval, tím více si se mnou Riley hrál. Postupně je vám předkládáno několik tezí, a následně jsou tyto teze rozcupovány na kousíčky. Neskutečné! V prvních dvou třetinách je na vás nabaleno několik lží, smyšlenek, polopravd a konspiračních teorií a v té závěrečné části, kdy už si myslíte, že máte vysvětlení na dosah ruky, se to znovu zamotá, tomu říkám opravdu spletitý příběh!

Další fascinující věcí, kterou musím vypíchnout, jsou postavy, či spíše styl jejich popisu. Většina postav, které příběh sleduje jsou popisovány nejednoznačnými charaktery, takže vlastně nevíte, kdo je klaďas a kdo záporák, protože chvilku to je tak a pak zase jinak. Z toho všeho, co jsem doposud napsal, by se mohlo zdát, že konec příběhu bude otevřený a nejasný, ale ani zde mě Riley nezklamal, protože vše bylo vysvětleno a objasněno, do puntíku. Musel jsem se pousmát, když jsem si říkal, že jedna věc mi není jasná a přijde mi nelogická, načež jsem otočil stránku a vykouknul na mě epilog, kde bylo předloženo vysvětlení, které jsem postrádal.

Čtenáři, kteří měli tu čest přečíst si Poslední dívku, již nyní sedí v křesílkách a přelouskávají Poslední lež, nebo ji už dávno jedním dechem dočetli a netrpělivě bubnují prsty do područek a modlí se, aby už byl podzim následujícího roku, kdy má vyjít Sagerova třetí kniha. Vy ostatní neváhejte a vrhněte se do čtení, byla by škoda nechat si ujít tento mrazivý psychothriller vybroušený téměř k dokonalosti.