Ve čtvrtek 5. dubna proběhlo vyhlašování prestižních cen za nejkvalitnější české literární počiny minulého roku. Na která díla můžeme být pyšní?
Chcete-li se zorientovat v knižním trhu a najít opravdu kvalitní literaturu, neměli byste přehlédnout díla ověnčená cenami Magnesia Litera. Jsou vyhlašovány každoročně a jejich cílem je ocenit opravdu dobrá díla a zajistit, aby veřejnosti jejich existence neunikla.
Organizátoři vědí, že pozornost si zaslouží každý, kdo se na tvorbě knihy podílel - od překladatelů, přes autory až po editory. Nedělají rozdíly mezi poezií a prózou. Proto byla ocenění rozdělena do devíti kategorií. A kdo jim kraloval? To se dozvíte na následujících řádcích...
Úvahy K. H. Borovského, H. G. Schauera, T. G. Masaryka, Ferdinanda Peroutky, Václava Černého, Jana Patočky, Erazima Koháka či Václava Havla jsou tím, co dává knize myšlenkový rámec a zároveň díky nim můžeme vidět, jak jsme se v některých ohledech od vzniku republiky vůbec neposunuli. Informace, které jsou nám podávány, stále neumíme správně zpracovat a vyhodnotit, a to nám v určitých směrech brání se pohnout – a také vyhnout chybám, kterých jsme se dopouštěli v minulosti. A právě tomuto problému se věnuje Opuštená společnost.
Kniha se může na první dojem zdát jako plytký příběh o cestování a o lásce - možná i díky neobvyklému slohu autora. Během čtení ale velmi rychle zapomenete na své prvnotní rozčarování, neboť zjistíte, že to, co se tvářilo jako povrchní a jednoduchá zápletka, je vlastně kritika společnosti a právě všeho povrchního. Předsudků, xenofobie... Aktuálnost příběhu je opravdu strhující!
Lze vůbec popsat poezii, ve které se autor vypisuje ze svých niterných pocitů? Poezie, ta se musí cítit, ta se musí prožít. A vzhledem k ocenění za to tato sbírka stojí.
Ředitel gymnázia František Tichý použil texty Petra Ginze, Hanuše Hachenburga a Josefa Jana Kratochvíla a stvořil tak příběh, který byl poprvé vydán jako časopis. Vypráví o druhé světové válce očima dvanáctiletého kluka. Jaké to je, když vašeho kamaráda spolu s ostatními židovskými spolužáky vyloučí z gymnázia... jak se jejich cesty s ostatními blízkými a sousedy rozdělí. Transport za věčnost je čtivý příběh nejen pro mládež.
Paneláky. Mnozí v nich vyrůstali, obrovská část naší populace v těchto ikonách socialismu žije dodnes. Paneláci jsou katalogem cyklu výstav Příběh paneláku, které probíhaly od roku 2014 do roku 2017. V knize se dozvíme zajímavosti i bližší faktické odborné informace o 50 sídlištích ze 14 krajů České republiky. Tato kniha je vůbec první podrobnou studií českých panelových sídlišť, která, ač je podrobnou analýzou, je pro nás nesmírně zajímavá!
První moderní monografie věnovaná jedné z nejcennějších památek české středověké kultury se skládá ze dvou svazků. V prvním z nich představují Liber viaticus studie předních historiků a historiků umění, druhý svazek obsahuje zmenšenou fotografickou reprodukci rukopisu. Liber viaticus – breviář – byl zhotoven pro Jana ze Středy - blízkého a rádce Karla IV. Pozoruhodý je nejen rukopis, ale především jeho krásná barevná výzdoba.
Proč právě český překlad Hřbitovní hlíny a její překladatel si zasloužili cenu za překladovou knihu? Její originál pochází totiž z Irska – a machrů přes tento jazyk na světě moc nenajdeme. Hřbitovní hlína navíc obsahuje množství slovních hříček a legrácek, které by při špatném překladu zanikly. Klobouk dolů tedy před jejím překladatelem Radvanem Markusem, který knihu o nic z toho neochudil.
Antialkorán. Palec nahoru už jen za ten hravý název, který podává neveselé téma veselým způsobem. Odlehčeně zprostředkovává pohled a názory na islám. Zamýšlí se nad tím, že v této problematice existují snad jen dva břehy - slovy autora „slamotruské trubirohy“, kteří „v každém Arabovi vidí muslima a v každém muslimovi potenciálního teroristu“; na straně druhé humanitární organizace a média up-to-date, která popírají očividnosti a odmítají připustit, že by islám a islamismus mohly sekulární společnosti klást problém. Že by se konečně v českých vodách objevil zdravý pohled na věc?
Dovolíme si napsat, že Marek Švehla tak úplně objevem na české spisovatelské scéně není. Jako reportér pracuje v Respektu již od roku 1994, takže o jeho talentu povědomí máme. V loňském roce však vydal knihu, která veřejnosti uniknout nemohla – Magor a jeho doba – a ta si rozhodně označení Objev roku zaslouží. Kdo by řekl, že životopis je nudný útvar, pletl by se. A kdo si i přes naše tvrzení myslí, že má pravdu, měl by si přečíst právě toto literární dílo. Protože Magor a jeho doba je čtivým životopisem Ivana Martina Jirouse, který vám tuto osobu dokonale přiblíží.
Tomáš Holý se jako skvělý dětský herec zapsal do našich srdcí. Ale jaký ve skutečnosti byl a jak na něho vzpomínají jeho blízcí a kolegové? To zachytil v knize Jmenuju se TomášspisovatelOta Karas. Jejím cílem bylo vyobrazit Holého příběh ve skutečném světle, jako člověka, ne jako hvězdu stříbrného plátna. Publikace se nesnaží být prvoplánově dojemnou, na city hrající, zábavnou, ale obsahuje jen skutečná fakta.
Stane se z nesourodé bandy povstalců nová armáda hrdinů? Vychutnejte si sci-fi novinku z pera spisovatelky V. Castro, jejíž knihy byly dvakrát nominovány na cenu Brama Stokera.
