Povinná četba bývala pro děti něco jako strašák. Poslední roky však naštěstí vychází spousta knížek, které učení ve škole i mimo ni dělají mnohem zábavnějším.
Pomůcky k přežití aneb Jak se učit bez mučení
„Nechal jsem jídlo jídlem, roztrhl obal a našel uvnitř tlustou zelenou knihu s nadpisem ‚Posvátný brouk a jiní‘ od Henriho Fabra. Otevřel jsem ji a zůstal úplně jako u vytržení. Text byl kouzelný. Žádné zbytečné řečičky, které člověka jenom popletou, a psaný tak prostě a jasně, že jsem mu rozuměl i já. Zatímco rodina odpočívala po obědě, já ležel v zahradě ve stínu pomerančovníku a hltal stránku za stránkou, až jsem kolem svačiny k svému zklamání zjistil, že jsem u konce.“
Přírodovědec a spisovatel Gerald Durrel těmito slovy popisuje okamžik, kdy se mu do rukou dostala první opravdu naučná kniha jeho života. Přestože pocházel z bohaté rodiny a doslova žil obklopen knihami, musel na ni čekat až do svých dvanácti let, jednoduše proto, že ve 30. letech minulého století naučné literatury pro mládež moc nebylo. Situace se ještě dlouhá léta neměla zlepšit.
Naučná sekce dětské knihovny dnešních čtyřicátníků obsahovala s velkou pravděpodobností jen pár (stejných) knih. O světě kolem nás jsme se dozvídali z „Už vím proč“, „Proč a jak“ a z obrázkové knihy „Pestrá příroda“. Dnes je situace naprosto opačná. Naučné knihy pro mládež mají v knihkupectvích vyhrazené speciální sekce a ediční řady, jako je Děsivá věda, obsahují desítky titulů. Proč to trvalo tak dlouho?
Naučné knížky baví i rozvíjí
Naučná literatura se dlouho potýkala s dojmem, že je pro děti složitá a nestravitelná. Ještě na přelomu století převládaly na prvních stupních a mateřských školách v USA názory, že nejmenší čtenáři dávají přednost příběhům a vyprávěním. Ve stejných letech probíhaly podobné průzkumy i v Jižní Koreji, kde výsledky vycházely přesně opačně, a dojem, že naučné knihy jsou pro děti nezajímavé, tedy pravděpodobně vycházel jen z vlastních preferencí učitelů.
Ve skutečnosti o zájmu dětí o čtení rozhoduje fakt, jestli je kniha dokáže zaujmout, a v porovnání s vymyšlenými příběhy mají v tomto ohledu naučné knihy výhodu. Přirozeně zvídavého čtenáře bude kniha vyprávějící o světě, který ho obklopuje, zajímat pravděpodobně více než pohádka o holčičce bojující lukem proti zlému systému.
Přirozený zájem o jakékoliv čtení je přitom hlavním a zásadním předpokladem pro rozvoj čtenářských schopností. I v tomto ohledu mají naučné knihy výhodu. Ve studii „Daleko více než abeceda“ píše profesorka Molly Collins z Vanderbiltovy univerzity, že „naučné knihy pomáhají dětem nejenom přirozenou formou vstřebávat znalosti. Učí je také číst a používat abstraktní jazyk, složitější slova a budují v nich cit pro přehlednou vyprávěcí strukturu.“ To ovšem za předpokladu, že je kniha dobře napsaná, což už dnes naštěstí bývá spíše pravidlem.
Stephen Hawking dětem
Na psaní knih pro děti se dnes specializují celé týmy spisovatelů a špičkových ilustrátorů (mezi nimi i v USA žijící Čech Petr Sís). Navíc na knihy dohlíží největší vědecké kapacity v daných oborech, a dokonce je někdy i sami píší. Gerald Durrel si mohl přečíst zajímavou knihu, díky které se dozvěděl, proč si brouci válí kuličky z trusu. Dnešní děti si mohu přečíst knihu od Stephena Hawkinga, ve které vysvětluje původ vesmíru. A navíc ji nadiktoval hlasovým syntetizérem v přestávkách mezi počítáním životnosti černých děr a hostováním v Teorii velkého třesku. Kdo by takovému čtení odolal?
Populárně psané „doplňkové učebnice“, které shrnují učivo jednotlivých předmětů do úhledného hranatého balíčku. V edici "V kostce" vyšla matematika, fyzika, dějepis, společenské vědy, jazyky a další a další školní předměty, navíc pro různé vzdělávací stupně.
Číst Hamleta jako manga komiks odehrávající se v roce 2107 není úplně stejné jako přečíst originál, ale rozhodně vás to k originálu může dovést.
Stručné dějiny světa pro mladé čtenáře
Dějiny lidstva od počátku až do konce 20. století přehledně a hlavně velmi fundovaně směstnané do necelých 300 stránek. Stručné dějiny světa příjemně překvapí i dospělé.
Britské předválečné internátní školy nemají v literatuře moc dobrou pověst. Charlotte Brönteová ve svém slavném románu Jana Eyrová popisuje Lowoodský institut jako studený hrad s mizerným jídlem, kde vládne paní ředitelka, jejíž přísnost hraničí se sadismem. Po zásahu vlastníků školy se naštěstí podmínky zlepší a v Janě vzbudí rozhodnutí stát se učitelkou.
Marie Černá a.k.a. Felix Háj – Kája Mařík
Kniha o školákovi vyrůstajícím v brdské hájovně. Kája Mařík je vzorný syn, vynikající student a cudný nápadník neméně cudné Zdeničky. Kromě toho je taky silně věřící katolík, pročež byly jeho jinak velmi příkladné příběhy za komunismu zakázány. Díky příchuti zakázaného ovoce se však Kájovy příběhy staly ochraňovanou legendou.
