Já jsem Čína podává svědectví o Dálném východu

Když se jí do ruky dostane složka dopisů a deníků z Číny, okamžitě se pustí do jejich překladu a upne se k životům hudebníka a revolucionáře Ťiena a jeho přítelkyně Mu.

Lyričnost na prvním místě

Zatímco Iona překládá, vězí Ťien v britském imigračním středisku, daleko od rodné vlasti. Vzpomíná na milovanou dívku, kterou zanechal uprostřed země, kterou tolik miluje a zároveň nenávidí. Přestože Já jsem Čína má dějovou linku, je to bezpochyby natolik lyrická kniha, jak jen může román být.

Zatímco Iona se pohybuje v pro nás běžné společnosti a z jejích slov tak čiší praktičnost, Ťien nás zavádí do světa a myšlení umělců a rebelů, kteří se zabývají vyššími cíli a idejemi. Ale ty normální jdou nějak mimo ně.

Autorka nám v knize ukazuje Čínu minulou i současnou, tvrdou vládu, která v této zemi vládne, přestože se to tak na první pohled nezdá. Po přečtení této knihy se představa Velké čínské zdi a kouzla Dálného východu mění na něco dočista jiného. Na zemi, kde svoboda stále neexistuje, kde jsou zátahy policie naprosto běžné a kde se snadno můžete dostat do politického vězení.

Zkažená společnost

Ťien je zářným příkladem toho, jak Čína drtí lidi. Přesto všechno se postavy v této knize nezdají být příliš sympatické. Každý v této knize se užírá vlastním osudem a nenávidí zkaženost společnosti a nezáleží na tom, jestli je to ta čínská, americká nebo britská.

Melancholie z této knihy přímo sálá, jak z postav, tak ze slov a děje. I kvůli tomu je kniha poměrně obtížné čtení a i přes nízký počet stran se poměrně vleče. Není to nic na pohodové oddychové počtení.

Poetický jazyk

Naopak čtenář se musí soustředit na děj a kvůli neustálému střídání míst a doby, ve které se příběh odehrává, se může stát, že mu nejednou utečou skryté souvislosti. Navzdory tomu je román Já jsem Čína nádherně napsaný a zavede čtenáře na místa a do situací, které jsou nám blízké i vzdálené.

Mladá autorka Xiaolu Guo se může pyšnit nádheresným poetickým jazykem. Díky tomu máme pocit, že čteme spíš román ze 17. století, přestože všechna témata jsou naprosto současná. Navíc ukazuje běžným lidem, jak to v Číně chodí. A že politické problémy jsou v Číně stále aktuální a svoboda běžných lidí utlačovaná.