Čepel entropie – démonická řežba pro zvrhlé čtenáře

Hned na začátek musím říct, že Čepel entropie od Viléma Koubka je hodně zvláštní kniha, pravděpodobně jste takovou ještě nečetli. Možná podobnou číst už ani nebudete. Sám autor uvádí, že když tuto jeho knihu ještě před vydáním četly první „beta čtenářky“, měl obavu, že jim kniha přijde příliš brutální a zvrhlá. Nicméně jak dodává, dotyčné mu na jeho obavy prý řekly, že je sráč, takže viditelně pochybnosti hodil za hlavu, pochlapil se a knihu odvážně vydal.

Už toto samo o sobě navozuje, v jakém duchu je Čepel entropie psaná. Autor v textu zvolil kombinaci intelektuálních prvků, prozrazující jeho akademické kořeny s poměrně drsnými gore scénami a nevybíravými sexuálními narážkami, které působí místy až trochu pubertálním dojmem. Také samotný název knihy je na první pohled poměrně nicneříkající, takže opravdu ani netušíte, zda třeba nemáte čekat polemiku s Ilyou Prigoginem a ani během čtení vám autor podstatu názvu příliš neobjasní. Až ze samotného konce můžete zkoušet spekulovat, jak to bylo vše myšlené. Kdyby Vilém Koubek knihu pojmenoval jako třeba již výše zmíněnou „Démonickou řežbu“, hned by každému bylo jasné, o co půjde a potenciální čtenář by měl jistě snazší rozhodování, zda po knize sáhnout.

A o co tedy vlastně jde, když už jsme to nakousli? Příběh se točí okolo démona Tondy – aktuálně v těle důchodce – který byl omylem přivolán z pekla na zemi. Samozřejmě jeho schopnosti jsou oproti těm lidským značné, porazit ho je obtížné a Tondova odolnost a rychlá regenerace jsou jedním z pilířů, na kterých je děj postaven. Tonda nejen úspěšně uniká před lovci, ale spolu se svým polodémonickým parťákem Earlem pořádá boje s dalšími démony, se zástupci církve a dojde i na samotného papeže, který se stane cílem jedné z jejich masakroidních zakázek. Do příběhu občas vstupuje i sám Satan, jenž v něm tahá za nitky a dělá vše, zdá se, hlavně pro svoji zábavu. Při tom všem tečou hektolitry krve, hlavní hrdinové pronášejí více či méně zvrhlé komentáře, přežívají devastující zranění a celkově se probíjejí naším světem (konkrétně tedy Českou republikou) poměrně svérázným způsobem. Logiku v tom všem moc nehledejte, detailní vysvětlení věcí po autorovi raději nechtějte a happy end rozhodně nečekejte. Stačí jen naskočit a vézt se spolu s příběhem.

Za jednoznačné pozitivum musím označit to, že děj není vůbec předvídatelný, místy opravdu člověk doslova kroutí hlavou, jakým směrem se najednou vyvinul. Fantazie tedy Koubkovi evidentně nechybí. Na obálce se sice uvádí, že autor si místy tyká s Lovecraftem, ale to nanejvýš v použití některých podobných terminologických prvků (jako třeba prastaří), jinak zde žádný další průnik s mistrem hororu asi nenajdete. Jistou tématickou příbuznost můžete najít třeba v Kopřivově Asfaltu, trochu mi to připomnělo i některé z knih Martina Moudrého (který je ostatně také dost nestandardním týpkem), ale i tak je Čepel entropie na tuzemském knižním trhu opravdu specifickou záležitostí.

Pokud jste dostatečně otrlí a chcete zkusit v žánru sf/f něco jiného, než na co jste běžně zvyklí od zavedených a často konvencemi uhlazených autorů, mohu vám Čepel entropie doporučit, protože ta rozhodně konvenční v ničem není. Je jasné, že Vilém Koubek bude teprve hledat své čtenáře a je otázkou, kolik je jich takových, které dokáže tímto svým originálním stylem oslovit. Kniha není sice pro každého, dokážu si ale představit, že jsou mezi námi i takoví čtenáři se zvláštními literárními choutkami, kterým něco podobného do teď chybělo.

Rozhodně dávám palec nahoru za odvahu takovouto knihu vydat a ještě se pod ní podepsat svým pravým jménem. Je vidět, že Vilém Koubek žádný sráč fakt není ;-)