Závodí

Vzpomínková publikace Rudolfa Kadeřábka přináší stručnou historii svébytné berounské čtvrti Závodí, shrnuje události tohoto i minulého století, nebrání se ve vzpomínkách zajít i dále; přináší historky pamětníků, představuje místí rodáky, živnostníky, postavičky polozapomenuté i nezapomenutelné. Kromě vyprávění podaného svébytným autorovým stylem je kniha doplněna řadou fotografických reprodukcí z archivu autora a dalších pamětníků, z nichž řada dosud nebyla publikována. V knize se autor soustřeďuje na část Berouna, o jehož některých výjimečnostech nemají čtenáři dosud ani tušení. Nejen z historie, nedávné minulosti, o legendách, přírodních zajímavostech. Kniha umožňuje setkat se s dřívějšími generacemi, zasloužilými předky, řemeslníky, sedláky, podnikateli, umělci, sportovci.. a snad i se svými předky, kteří po sobě zanechali výraznou stopu i mimo tento region. Autor o knize Závodí, odevždy pospolité předměstí, rušné díky prostoru pro lunaparky a cirkusy, dobytčí trhy a nové rodinné domky. Předměstí s nabídkou pohostinných hospod a restaurací, s chmurnými místy, jako je les u benzinky a veterinární ošetřovna dr. Dvořáka U zabitého a kaverny po náletu 17. dubna 1945. Závodí, organicky stále spjaté s menšími a malými osídleními, jako je Lištice, Hostím nebo osada v Kozle, čas od času organizačně násilně odtržené. Předměstí občanů povolných, ochotných, pokorných, na jejichž hřbetech se dalo dříví štípat. Vzdorovitých, zpupných jak Psohlavci, když o něco šlo a jde. Závodí svérázných občanů, rodiště záviděníhodných rodáků uváděných v literatuře a na smaltovaných jmenovkách ulic. Místo prosperujících firem, jejichž názvy houževnatě přežívají, žel i živností zaniklých při socialistické pandemii. Bývaly tu desítky drobných živnostníků, než jim komunály zatrhly tipec. Čtvrť s živými závody, živícími sta rodin. Území se zemědělskou tradicí založenou prověřenými rody, zlikvidovanou a zlikvidovanými při socialistické kolektivizaci. Tudy jeli všichni čeští potentáti, nezvané nevyjímaje, z a do hlavního města... Rudolf Kadeřábek - autor, jací už se nerodí Psát začal hned jak přestal těžkou dětskou rukou ničivě tlačit na ocelové klapspero na žíhané násadce z krámku od paní Halbichové... Posedlost psaním už mu zůstala, asi se s ní narodil. Na druhém stupni základní školy o hodinách češtiny, ze stupínku a vůle pedagogovy ze sešitu předčítal vlastní literární pojetí daného tématu. Ohodnocení paušální, fádní, neměnné: sloh 1, pravopis 3, úprava 4. Už mu to zůstalo. V redakcích byl o jeho příspěvky upřímný zájem i když s pravopisem zůstal na štíru. V okresních a krajských středočeských, jihočeských, východočeských i celostátních novinách, v rozhlasovém Kolotoči, v pořadech Dveře dokořán, Pozor, zákruta!, Co to je, když se řekne, v A - Z magazínu, v Naší rodině, bratislavské televizi, čas od času v německých a anglických mediích. Po knížce Berounské reminiscence - Zmizelé město, se jen zaprášilo, na druhé, Sága rodu Křížů taky v knihkupectvích prach nesedá. Žel při zhoubné povodni v srpnu 2002 se zavřela voda nad hotovými rukopisy Lidé kolem osobností a Špačkárna. Byl pravou rukou Václava Pavla Borovičky, jedna ruka s redaktorem a hercem Karlem Pechem, básníkem Eduardem Světlíkem, Františkem Kožíkem, Jiřím Muchou, akademickým malířem Františkem Burantem, operní "stár" Jarmilou Novotnou a jinými veličinami české kultury. Podporován zájmem veřejnosti léta pátral v archivech, v paměti seniorů, co a proč má Závodí za sebou. Podpořen dotací městského zastupitelstva napsal Berounské reminiscence - Závodí pro současné, budoucí a ještě budoucnější generace, protože to dosud nikdo neudělal...

Sdílet 0