Orchestrace jako otevřený proces 1, 2, 3

Publikace vznikla v letech 2005-2010 na katedře skladby Hudební fakulty AMU v rámci doktorského studia a tzv. doktorského týmu (Robert Hejnar, Slavomír Hořínka, Martin Hybler, Marko Ivanovi?, Luboš Mrkvička, Tomáš Pálka, Miloš ORSON Štědroň, Jan Dušek, Lukáš Sommer, Anna Veverková, Markéta Mazourová, Dan Dlouhý) pod vedením prof. Ivana Kurze. V českém prostředí je poslední vydanou publikací komplexního charakteru týkající se souhrnným způsobem předmětu symfonické instrumentace Moderní instrumentace Jana Rychlíka a kolektivu autorů z roku 1968. (Práce Jaroslava Zicha Orchestrace a sborová sazba - kapitoly a studie, která vyšla v roce 1986, je ve skutečnosti svým obsahem výrazně starší, neboť je sestavena z jednotlivých pasáží, z nichž většina byla publikována ve sbornících Živá hudba podstatně dříve; práce Poznámky k instrumentaci I a II Františka Emmerta /druhé opravené vydání 2001/ se spíše pohybuje v rovině nauky o hudebních nástrojích, kterou nepřesahuje. Z oblasti užité akustiky byly vydány J. Burghausera-J. Špeldy Akustické základy orchestrace /1967/ a Hudební akustika Václava Syrového /2003/; z oblasti populární a jazzové hudby O instrumentaci tanečního a jazzového orchestru Karla Krautgartnera /1961/; Vlastimila Hály Základy aranžování moderní populární hudby /1986/ a Dechový orchestr - dirigování, instrumentace Jindřicha Pravečka /1987/). Faktem tedy zůstává, že z hlediska komplexního zpracování problematiky orchestrace je zde vakuum nejméně jedné generace. Je zřejmé, že nové zpracování této látky bylo velmi žádoucí a přináší prostor pro aktuálnější pohled na celou problematiku. Vydání publikace bylo realizováno za finanční podpory ze státních prostředků prostřednictvím grantového projektu výzkumu a vývoje LC 544 "Výzkum funkcí techniky při vzniku a provozování múzického díla" a prostřednictvím Grantové agentury České republiky, číslo projektu 408/05/H507; dále též z prostředků na specifický výzkum vysokých škol. Bez uvedených finančních prostředků by nebylo myslitelné celý rozsáhlý projekt realizovat. Autoři doufají, že se předkládaný sborník stane užitečnou publikací, jež obohatí odbornou nabídku teoretických studií mladé generace určených hudební veřejnosti, studentům i ostatním zájemcům. Pojednání o instrumentaci lze zpracovat několikerým způsobem. Vyjádřeno poněkud zjednodušeně, lze hovořit o následujících úhlech pohledu: Látku pojmout jako prohloubenou nauku o hudebních nástrojích, nazíranou a) zejména z prostoru platných hudebně akustických principů, ve snaze dojít k závěrům co možná nejvíce obecným. Těžiště problematiky zakotvit ve fenoménu barvy se všemi z tohoto pohledu b) vyplývajícími důsledky. Barva se potom projeví nejenom jako činitel akustický, ale především jako činitel tektonický, estetický i sémantický. Soustředit se především na praktickou stránku věci a vypracovat jakousi "kuchařku" c) (myšleno v tom nejlepším slova smyslu) pro potřeby praktiků, s cílem co možná nejdokonalejšího servisu nejfrekventovanějších informací a zásad. Všechna tři řešení mohou mít a také mají své přednosti a opodstatnění. Názory na psaní teoretických pojednání s touto tematikou jsou velmi různorodé. Postoj autorů publikace, který se utvářel relativně delší dobu, a to nejen na základě činnosti skladatelské, ale též pedagogické, se stále více klonil k zpracování komplexnímu, tj. k takovému, které usiluje o skloubení všech tří hledisek. Výsledek společné práce nabízí předkládaná publikace. Látka je rozvržena do tří dílů. První díl se soustřeďuje převážně na funkci barvy jako činitele tektonického, estetického, sémantického, historického, dramaturgického a akustického. Druhý díl sleduje obrysy orchestrační problematiky z "pohledu" jednotlivých hudebních nástrojů a jednotlivých sekcí symfonického orchestru. Konečně třetí díl se zabývá vztahem sólového nástroje a orchestru a problematikou tembrálních inovací.

Sdílet