Dětská nevěsta

„Dětská nevěsta“ je dílem Nujood Ali, jejíž příběh je zde vyprávěn, a Delphine Minoui. Nujood Ali, která se narodila v roce 1998, je ústřední postavou v jemenském hnutí proti nuceným sňatkům a manželství dětí. Když jí bylo 10 let, povedlo se jí rozvést se, což bylo v rozporu s kmenovými tradicemi. V roce 2008 prohlásil americký ženský časopis „Glamour“ Nujood Ali a její právničku Shadu Nasser za „Ženy roku“. Po zveřejnění svého příběhu v knize „ I Am Nujood, Age 10 and Divorced“, která je přeložena do češtiny jako „Dětská nevěsta“, není již další bezejmennou obětí a je inspirací stejně starým děvčátkům, která se octla v podobné situaci. Nujood pochází z Jemenu. Na vrcholu moci zde stojí prezident, ale vládnou zde i vůdci kmenů, kteří ve vesnici o všem rozhodují, i o svatbách. Doma jsou skutečným zákonem otcové a starší bratři. Nujood je obyčejná desetiletá holčička, má spoustu sourozenců a stejně jako všechny děti v jejím věku miluje hru na schovávanou a čokoládu. Nujood se narodila ve vesnici Chardži. Jméno jí určil dědeček a stejně jako mnoho dalších dětí neměla rodný list. Když jí byly 2-3 roky, její otec se pohádal s ostatními z vesnice, ze dne na den provdal její starší sestru Monu a museli odejít z vesnice. Přestěhovali se do města, kde Nujood začala chodit do školy, kterou milovala. Když její otec ztratil práci, přišel za ním třicetiletý muž, že shání manželku. Otec nabídl mu Nujood, jako další v pořadí, neboť to znamená o jeden hladový krk méně. Nujood nejprve přijala skutečnost, že se bude vdávat s úlevou, jelikož poté co otec ztratil práci, to doma bylo hrozné, ale netušila, co vlastně svatba znamená. Mona se to snažila otci rozmluvit, jelikož z vlastní zkušenosti věděla co Nujood čeká. Otec byl však neoblomný a tvrdil, že její nastávající slíbil, že se jí nedotkne, dokud nevyroste. Svatební smlouva se uzavřela mezi muži, jako by se to Nujood ani netýkalo. Ráno po svatbě ji maminka poprvé zakryla tvář nikabem, který musí odedneška nosit, jelikož je vdaná a její tvář smí vidět pouze její manžel. Manžel ji odvezl do Chardži, která byla i jeho rodnou vesnicí, avšak slib, který dal jejímu otci, porušil hned první noc. Nujood se musela naučit novým pravidlům: „Nesmíš vycházet z domu. Nesmíš si stěžovat. Nesmíš říct „Ne“. Nesmíš se vrátit do školy.“ Celý den plnila rozkazy tchyně a běda, když neposlechla. Noc co noc musela proti své vůli plnit manželské povinnosti. Už třetí den ji manžel začal bít holí a jeho matka ho jen povzbuzovala. Když ji manžel po dlouhém přemlouvání dovolil vidět rodinu, svěřila se otci, že se nechce vrátit domů. Otec jí to zakázal, jelikož jde o čest! Nujood se snažila najít někoho, kdo by ji vyslechl. Dowla, druhá žena jejího otce, ji poradila, ať se obrátí na soud. Ačkoli se děj týká především Nujood, dozvídáme se také příběhy vedlejších postav, jako je její starší sestra Mona nebo její bratr, který se rozhodl rodinu opustit a zkusit své štěstí v Saudské Arábii. V pozadí příběhu jsou naznačeny i hrozby teroristických skupin, které se hlásají k hnutí al-Káida, a které se v tomto díle projevují zvýšeným počtem kontrol. Děj není chronologický. Je vyprávěn v přítomnosti, ale spousta kapitol se vrací do Nujoodině minulosti. Méně zdatné čtenáře můžu uklidnit, že tato kniha má jen 150 stran a je velmi čtivá. Dle mého názoru spočívá největší síla tohoto díla ve skutečnosti, že se jedná o příběh, který se skutečně stal. Řekla bych, že tato kniha zaujme spíše ženy, jelikož se dokážou lépe vcítit do hrůz, které musela Nujood prožívat. Zároveň můžu slabší povahy uklidnit, že největší hrůzy, které musela dívka zažívat, jsou naznačeny velmi jemně, což jsem sama velice ocenila. Tato kniha se mi velmi líbila, a jelikož je krátká, čtivá a navíc dle skutečné události, můžu ji doporučit každému, koho tato tématika alespoň trochu zajímá.