Zemřela Zdena Salivarová – hlas a srdce české literatury v exilu

Od zpěvu k literatuře

Zdena Salivarová se narodila 21. října 1933 v Praze do rodiny, kterou poznamenaly politické represe – její otec Jaroslav Salivar, knihkupec a nakladatel, byl komunisty uvězněn a po propuštění se rozhodl odejít do exilu. Sama se odmala věnovala hudbě a herectví, zpívala v dětském rozhlasovém sboru, vystupovala v Laterně magice a působila v jazzovém kvartetu Inkognito. V 60. letech si zahrála ve filmech O slavnosti a hostech, Mučedníci lásky či Farářův konec. Nakonec se rozhodla pro studium dramaturgie na FAMU.

Právě tehdy se seznámila se spisovatelem Josefem Škvoreckým. Svatba se konala v roce 1958, po pouhých třech měsících známosti. „Než jsme se vzali, tak jsme si na sebe všechno pověděli. I ty nejhorší věci… A dopadlo to dobře,“ vzpomínala později s úsměvem.

Exil a nakladatelská mise

Okupace v srpnu 1968 znamenala zásadní zlom. S manželem se rozhodli zůstat v Kanadě a roku 1971 založili v Torontu legendární nakladatelství Sixty-Eight Publishers. To se stalo útočištěm a hlasem české kultury v exilu. Vydávalo zakázané autory, jejichž knihy doma nemohly vyjít. Mezi prvními byl Škvoreckého Tankový prapor, následovaly desítky dalších děl, od Milana Kundery po Ludvíka Vaculíka.

Zdena Salivarová zde měla na starost nejen redakci, ale i grafickou úpravu knih, často pod pseudonymem. Během dvaceti let existence vydali téměř 230 titulů, které se pašovaly zpět do Československa a umožňovaly čtenářům přístup k „zakázané literatuře“. 

Vlastní tvorba

Po boku manžela začala psát Zdena Salivarová i sama. Debutovala povídkovým triptychem Pánská jízda (1968), který polemizoval s Kunderovými Směšnými láskami. Jejím nejznámějším románem je Honzlová (1972), příběh mladé tanečnice, která vzdoruje tlaku totalitního režimu. V dalších dílech, jako jsou Nebe, peklo, ráj (1976) či Hnůj země (1994), zpracovávala témata emigrace a vnitřní svobody. Některé texty psala společně se Škvoreckým, například detektivní příběhy či reflexivní knihu Samožerbuch o vlastním nakladatelství.

Kromě psaní se věnovala i překladům z francouzštiny, mj. Georgese Simenona či Léa Maleta.

Návraty domů a ocenění

Po sametové revoluci se mohla vrátit do vlasti, o jejíž občanství ji komunistický režim v 70. letech připravil. V roce 1990 obdržela spolu s Josefem Škvoreckým Řád Bílého lva III. třídy za zásluhy o českou literaturu ve světě a o dva roky později i čestný doktorát Torontské univerzity. Přispívala do Lidových novin, Literárních novin či Respektu.

Po smrti manžela v roce 2012 zůstala žít v Torontu, druhém domově, odkud ale pravidelně jezdila do Česka.

Poslední rozloučení

Zdena Salivarová byla víc než „jen“ manželka slavného spisovatele. Byla to nezávislá autorka, překladatelka, herečka a vydavatelka, která se zasloužila o to, aby česká literatura přežila v dobách, kdy doma neměla šanci. Její životní odkaz zůstává – nejen v knihách, které pomáhala vydat, ale i v odvaze, s níž celý život hájila svobodu slova.