1. června se na plátnech kin objeví snímek Z Paříže do Paříže natočený podle stejnojmenné autobiografické knihy. Jejím autorem je Joseph Joffo, který ji sepsal na základě vlastních zážitků z prostředí válečné Paříže. Nejde však o příběh, který by se snažil hrát na naše city, neútočí prvoplánově na emoce a jeho cílem není utopit nás v slzách.
Na první pohled je jasné, že desetiletý Joseph a dvanáctiletý Maurice to nebudou mít lehké. Poté, co jim maminka našila na košile žluté hvězdy a oba chlapci dostali ve škole pořádný výprask, přichází ještě něco horšího. Musí opustit svou rodinu a vypravit se do svobodné zóny.
V tuto chvíli vše vypadá, že nás čekají už pouze smutné stránky, plné pádů, nebezpečí, beznaděje...
Ale v případě tohoto příběhu to tak není!
Chlapci se vrhnou do nástrah okupované Paříže s obrovskou vervou, považují za dobrodružství, že jim rodiče svěřili veliký obnos peněz, že jsou poprvé sami v noci venku, že utíkají před nepřítelem. Pořád si zachovávají dětskou tvář i hravost, přestože jejich uvažování se v průběhu příběhu mění, zraje. Jsou zodpovědnější, zkušenější. Od začátku do konce bráškům fandíte, držíte jim palce, smějete se s nimi, a když jsou ve svárech německých četníků, zdá se vám, jako byste sami byli zajatci. Máte radost s každým mazaným plánem, který jim vyjde, s každým radostným shledáním s jejich blízkými, s každou lišáckou lží, kterou jim nekompromisní němečtí úředníci uvěří.
Autor náročné téma vlastního dospívání v době války zpracoval s neuvěřitelnou lehkostí a něžností, jaká může být typická jen pro dětskou nevinnou dušičku. Dojímavý děj protkal vtipnými rošťáckými dialogy a to vše zkombinoval tak, aby dílo nepůsobilo sentimentálně, ale s nadhledem dokumentovalo autorovo nelehké dětství.
Kniha mne zaujala přesvědčivým a silným příběhem o houževnatosti dvou malých kluků. Příběhem vyprávěným optimistickým pohledem dětí, příběhem o světě, který je obklopuje a jehož realita je doběhne. Tato událost z historie je silná, ale bohužel také univerzální, protože není možné ani v dnešním světě nevidět utrpení, a naštěstí někdy i šťastné okamžiky dnešních uprchlíků.
Na plátnech českých kin se snímek objeví 1. června
Zajímavostí je, že se filmové scény natáčely i v České republice, například v Praze nebo Žatci.
A teď je čeká jejich každoroční dovolená. Týden klidu, pohody a spousty vína s nejlepšími přáteli. Tentokrát ale musí udržet jedno tajemství – totiž to, že už spolu půl roku nejsou...
