Sobotní rozjímání: Mezi hvězdami

Jen málokteré nadšení nám vydrží po většinu života. Když je člověk dítětem, je velice snadné se pro něco nadchnout, celý svět je pro nás kouzelný, za každým rohem čeká nějaká záhada a každý den přináší nové dobrodružství.

V pondělí večer usínáme jako děti a v úterý ráno se probouzíme jako dospělí. Tak pomíjivý je čas dětství. Kouzlem se pro nás stává šikovně vyjít s penězi, záhada je, kdy se konečně pořádně vyspíme a dobrodružství už není zdaleka tak lákavé slovo.

Takže, milí čtenáři, jaká je ta vaše vášeň, kterou máte už od dětských let?

Pro mě to jednoznačně sci-fi, žánr a fenomén, který mě dokázal vždy nadchnout, podnítit mou dospěláckou představivost a naplnit mou mysl novými náměty k přemýšlení. Sice už si nepamatuji, který film byl ten první, co zažehl mojí lásku, ale určitě si velice dobře vzpomínám na ty úžasné pocity natěšenosti, když jsem si nesl domů videokazetu z videopůjčovny nebo když mi kamarád půjčil první knihu tohoto fantastického žánru.

Jak čas plynul, filmů a seriálů přibývalo, stalo se pro mě sci-fi drogou. Poznával jsem úžasné postavy, nové světy a zjistil, že vesmír je nekonečný. Jeden den jsem byl v džungli s Arnoldem a pořádal hon na Predátora, druhý den jsem na vesmírné lodi Nostromo poznal Ripleyovou a hrůzostrašného Vetřelce a třetí den vstoupil do Hvězdné brány a objevoval s týmem SG-1 cizí světy. Pořád bylo co dělat.

Sci-fi mě také vzdělávalo a učilo mě novým pojmům. Zjistil jsem, že vesmír je děravý jako ementál. Najdeme v něm spousty černých děr, které mají tak silnou gravitaci, že jí neunikne ani světlo a aby toho nebylo málo, existují i červí díry, které ohýbají časoprostor a vytvářejí tak tunely mezi nesmírně vzdálenými místy v kosmu.

Věda a znalosti se posouvají kupředu mílovými kroky a to co platilo včera, dneska už neplatí a zítra bude opět jinak. Hranice mezi vědeckou fikcí a realitou se stírají. Pomalu, ale jistě se stáváme vesmírnými cestovateli. To, co bylo kdysi jen v hlavách snílků, se opravdu uskutečňuje. Vysíláme sondy, proháníme se vozítkem po povrchu Marsu a věřím, že brzy na něm stane i lidská noha.

Nezáleží na formě, ať už v knihách nebo na filmovém plátně, sci-fi je nesmírně důležitý žánr. Otevírá lidskou mysl, udává směr a pomáhá utvářet z lidí vizionáře a badatele. Díky tomu, se postupem času nemožné stává možným a kdo ví, třeba jednou bude lidstvo opravdu běžně cestovat mezi hvězdami.