Zvláštní otázka, viďte? Možná, ale tak zvláštní není, a já vám hned vysvětlím proč. Jistě,
tváří v tvář prapodivnému nepříteli, kterému teď čelíme, a o němž toho víme tak málo, cítí
strach a úzkost asi úplně každý. Někdo víc, někdo míň, ať už se tomu brání, nebo ne. Někteří
mají starosti o své blízké, o sebe, jiní určitě i existenční – co však máme všichni společné, je
nutnost být více doma. Můžeme být v dobrovolné či nedobrovolné karanténě, starat se o
děti, které nemohou do školy, nebo je zkrátka jen zavřené naše pracoviště. Jsou i tací,
kterým v této době nezbývá, než být sami. Zní to strašně, já vím, ale podívejme se na to
z jiné stránky. Tato nepříjemnost se totiž může stát i velkou výhodou.
Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.“ (Václav Havel – český dramatik a první prezident České republiky)
Najednou máme mnohem více volného času. Můžeme být zaskočeni, to je pravda, ale co kdybychom toho trochu využili? Tady pozor, praní, žehlení a uklízení, na což se vrhneme zřejmě ze všeho nejdříve, je také potřeba, jenže to jsem zrovna na mysli neměla… My se musíme také vypořádat s mnohými problémy, a zároveň se i zbavit stresu. V souvislosti se současnou situací si navíc klademe různé otázky, které nás ještě více znejisťují – to je přirozené. Čemu a komu můžu věřit? Jaký si mám utvořit názor? Jaký mám zaujmout postoj? My se prostě potřebujeme dostat do klidu a já mám pro nás jeden starý, dobrý a osvědčený recept…
„Jsme stvořeni tak, že na emoce reagujeme emocemi.“ (Paul Ekman – americký psycholog)
Nejprve si pojďme trochu zarozjímat (a nemusí to být zrovna v sobotu). Vzpomeňme si, kolikrát jsme slíbili, že někam přijdeme – na návštěvu, na párty, do kina – a vůbec se nám v tu chvíli nikam nechtělo. Nejraději bychom si zalezli s horkým čajem či sklenkou vína do pelíšku a četli si, nebo si třeba pustili pěkný film... Anebo to ranní vstávání, když musíme do práce! Vypravit děti, sebe sama, snídaně, svačina, co na sebe(?!), nasadit úsměv... A také máte neustále takový ten pocit, že byste se měli už sejít s jedním známým nebo si jít zacvičit, zaplavat, někam za kulturou? Tak teď (a lenoši jako já zvláště), máme konečně regulérní výmluvu. Prostě nikam nesmíme…
„Na konci vždy vše dobře dopadne…“ (John Lennon - britský hudebník)
Takže, to bychom měli, a co dál? Na stres funguje hodně metod, ale jenom jedna splňuje úplně všechno. Jsou to knížky. Působí totiž spolehlivě jako terapie - pomůžou vyčistit hlavu, srovnat si myšlenky, získat nadhled a lépe poznat sama sebe. Přinášejí nám také odpovědi a poskytují útočiště před realitou, kterou nemáme možnost změnit nebo ovlivnit. Navíc, jak víme, nabízejí zábavu, rozvíjejí fantazii, rozšiřují slovní zásobu a znalosti – to se hodí vždycky. A co ještě? Lépe se u nich usíná – stačí jenom zavřít oči…
„Ze všech zkoumaných metod uvolňování stresu prý nejlépe funguje právě četba. I po několika málo minutách omezí hladinu stresu o 68 procent, za stejnou dobu to hudba dokáže o 61 procent, šálek horkého nápoje o 54 procent a procházka o 42 procent.“
Po jaké knize tedy sáhnout? To záleží především na naší náladě a momentálním rozpoložení.
Jsme-li bezradní, napovědět nám mohou například knižnípostavy. Některé jsou na cestě, ať už doslova nebo duchovně a na jejím konci naleznou řešení. Často jsou schopny nás zbavit pocitu izolace, osamění, protože zjistíme, že i ony mohou mít podobné problémy, jako my, ne-li horší. A protože většina autorů píše na základě svých vlastních zážitků a zkušeností, myslím, že se nemusíme bát, že si vytváříme jen nějaké chiméry.
Také prostředí a atmosféra knihy hraje roli. No není to báječné, přenést se do světa fantasy a snů nebo do zasněžených hor, či naopak na pláž k blankytnému moři – svět knih nám nabízí tolik různých míst…
Někdy se stává, že si něco myslíme, ale nevíme, jestli to není hloupé. Pochybujeme o sobě. Je spousta filozofů a historiků, kteří nás z tohoto omylu rádi vyvedou.
Některé osudy skutečných osob bývají strašně smutné. Je dobré si je přečíst, protože si pak člověk uvědomí, že naše starosti jsou vlastně úplně malicherné. A vzít si příklad z něčí statečnosti také není na škodu.
Vybírejme podle chuti - co se knížek týče, je skutečně čas hojnosti. Záleží jenom na nás, která to bude - žádnou z nich neuděláme chybu. Necháme-li se vtáhnout do příběhu, a ten mají úplně všechny, napětí našich svalů a srdíček se určitě uvolní. A potřebujeme-li si nutně zacvičit (já tedy ani ne) - jóga je na doma jako dělaná…
„Ztratit se v knize je nejlepší metodou relaxace. Je to zvláště významné v současném stavu ekonomiky, kdy každý z nás touží po nějakém tom úniku. A nezáleží opravdu vůbec na tom, co za knihu čtete.“ (David Lewis – britský neuropsycholog)
Dystopická romantická fantasy s prvky hororu? Ano! Eleanor Corvin vytvořila příběh, který je dokonalým mixem žánrů, který funguje a od kterého se nedokážete odtrhnout.
