Sobotní rozjímání: Může být doba nouzová zároveň i dobou hojnosti?

Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.“ (Václav Havel – český dramatik a první prezident České republiky)

Najednou máme mnohem více volného času. Můžeme být zaskočeni, to je pravda, ale co kdybychom toho trochu využili? Tady pozor, praní, žehlení a uklízení, na což se vrhneme zřejmě ze všeho nejdříve, je také potřeba, jenže to jsem zrovna na mysli neměla… My se musíme také vypořádat s mnohými problémy, a zároveň se i zbavit stresu. V souvislosti se současnou situací si navíc klademe různé otázky, které nás ještě více znejisťují – to je přirozené. Čemu a komu můžu věřit? Jaký si mám utvořit názor? Jaký mám zaujmout postoj? My se prostě potřebujeme dostat do klidu a já mám pro nás jeden starý, dobrý a osvědčený recept…

„Jsme stvořeni tak, že na emoce reagujeme emocemi.“ (Paul Ekman – americký psycholog)

Nejprve si pojďme trochu zarozjímat (a nemusí to být zrovna v sobotu). Vzpomeňme si, kolikrát jsme slíbili, že někam přijdeme – na návštěvu, na párty, do kina – a vůbec se nám v tu chvíli nikam nechtělo. Nejraději bychom si zalezli s horkým čajem či sklenkou vína do pelíšku a četli si, nebo si třeba pustili pěkný film... Anebo to ranní vstávání, když musíme do práce! Vypravit děti, sebe sama, snídaně, svačina, co na sebe(?!), nasadit úsměv... A také máte neustále takový ten pocit, že byste se měli už sejít s jedním známým nebo si jít zacvičit, zaplavat, někam za kulturou? Tak teď (a lenoši jako já zvláště), máme konečně regulérní výmluvu. Prostě nikam nesmíme…

„Na konci vždy vše dobře dopadne…“ (John Lennon - britský hudebník)

Takže, to bychom měli, a co dál? Na stres funguje hodně metod, ale jenom jedna splňuje úplně všechno. Jsou to knížky. Působí totiž spolehlivě jako terapie - pomůžou vyčistit hlavu, srovnat si myšlenky, získat nadhled a lépe poznat sama sebe. Přinášejí nám také odpovědi a poskytují útočiště před realitou, kterou nemáme možnost změnit nebo ovlivnit. Navíc, jak víme, nabízejí zábavu, rozvíjejí fantazii, rozšiřují slovní zásobu a znalosti – to se hodí vždycky. A co ještě? Lépe se u nich usíná – stačí jenom zavřít oči…

„Ze všech zkoumaných metod uvolňování stresu prý nejlépe funguje právě četba. I po několika málo minutách omezí hladinu stresu o 68 procent, za stejnou dobu to hudba dokáže o 61 procent, šálek horkého nápoje o 54 procent a procházka o 42 procent.“

Po jaké knize tedy sáhnout? To záleží především na naší náladě a momentálním rozpoložení.

Jsme-li bezradní, napovědět nám mohou například knižní postavy. Některé jsou na cestě, ať už doslova nebo duchovně a na jejím konci naleznou řešení. Často jsou schopny nás zbavit pocitu izolace, osamění, protože zjistíme, že i ony mohou mít podobné problémy, jako my, ne-li horší. A protože většina autorů píše na základě svých vlastních zážitků a zkušeností, myslím, že se nemusíme bát, že si vytváříme jen nějaké chiméry.