Rozhovor s autorkou knihy Ozvěny run

Christino, v českém překladu již vyšel váš román Šarlatové kimono, nyní se na český knižní trh chystá romanticko-historická senzace Ozvěny run. Jaký příběh román skrývá a co od něj mají čeští čtenáři očekávat?

Ozvěny run je milostný román o cestování v čase zasazený do Švédska – částečně toho současného a částečně toho z doby vikingů. Vypráví příběh Ceri, velšské šlechtičny z 9. století, která skončí jako rukojmí jednoho z Vikingů. Druhá časová linka se odehrává v současnosti na archeologickém nalezišti, kde další hrdinka, Mia, odhalí tajemství minulosti, které nepředstavitelným způsobem ovlivní její život. Přítomností se začnou rozléhat ozvěny minulosti, nepřátelé jsou nadosah a obě ženy musí bojovat, aby ochránily to, co je pro ně nejdražší. Příběh osciluje mezi dvěma časovými linkami a Mia vlastní zvláštní prsten, díky kterému zakouší sny a vize o Ceriině životě.

Jak jste zmínila, Ozvěny run se odehrávají ve dvou časových linkách – jedna v současnosti a druhá dějová linka čtenáře zavede do období 869 př. n. l., do éry vikingů. Jak náročný byl výzkum a shromažďování informací o životě vikingů? Narazila jste při výzkumu na něco, co vás třeba překvapilo?

Bylo to velmi náročné, protože jsem musela podniknout rozmanitý výzkum – přečetla jsem celou řadu knih, sledovala televizní programy, navštívila bezpočet muzeí, mimo jiné v Londýně, Yorku, Stockholmu, Kodani, Visby nebo v Reykjavíku. Taky jsem vyrazila na vikinský festival v Jorviku, ušila si vikinské šaty, našla doktoranda v oboru, který mi pomohl se staroseverskými slovy, naučila jsem se číst runy, nafotila stovky fotografií a nakoupila repliky vikinských předmětů (v současnosti jsem mimo jiné majitelkou vikinského meče a dýky). Nejpřekvapivější pro mě bylo, že se mi při plavbě ve vikinském člunu neudělalo špatně (alespoň ne v relativně klidných vodách), přestože obyčejně zezelenám už při pouhém pomyšlení na to, že vstoupím na palubu. Ani veslování nebylo tak těžké, jak jsem si představovala, protože nás veslujících bylo tolik.

Netajíte se tím, že zbožňujete historii, archeologii a genealogii. V jednom z rozhovorů jste dokonce prohlásila, že díky Ozvěnám run se vám podařilo prozkoumat vaše rodinné dědictví. Mohla byste to, prosím, trochu rozvést a prozradit nám, jaká myšlenka stála za vytvořením tohoto románu?

Genealogie mě velmi zajímá a rodokmen své rodiny zkoumám už mnoho let; bohužel se mi ale nepodařilo zatím prokázat, že bych mezi svými předky měla vikingy (naděje umírá poslední!). Nicméně jsem poloviční Švédka, až do šestnácti jsem ve Švédsku chodila do školy, kde jsme se toho samozřejmě učili spoustu o Vikinzích, což bylo fascinující. Byla jsem horlivá čtenářka a odmala jsem četla severské ságy, které na mě udělaly velký dojem. K napsání románu mě původně inspiroval prsten, který vlastním, což je přesná replika z Historického muzea ve Stockholmu.

Kniha byla čtenáři i kritiky přijata fantasticky a má naprosto vše, co si fanoušek historické romance může přát – oplývá romancí, dobrodružstvím i propracovanými detaily z historie. Mnoho čtenářů dokonce zastává názor, že to, co udělala Diana Gabaldon svojí sérií Cizinka pro skotskou historii, se povedlo vám udělat pro vikinskou kulturu. Jak se vám toto poslouchá?

Nemyslím, že bych někdy mohla být tak dobrá jako Diana Gabaldon, která je nepochybně královnou románů o cestování v čase, nicméně přirovnání k ní je pro mě obrovskou poctou. Její knihy miluju. Především jsem vděčná za veškerou podporu, které se mi dostalo od mých čtenářů, blogerů a kritiků. Myslím, že vůbec nejlepší feedback, který může autor dostat, je ten, když se doslechne, že se čtenáři ztotožnili s jeho postavami, které jim ulpěly v mysli, nebo že knihu nedokázali odložit a nemohou se dočkat dalšího dílu. To člověka doslova zahřeje u srdce. 

Narodila jste se v Anglii, ale dětství jste prožila ve Švédsku. Kromě toho jste žila nějakou dobu i v Japonsku a Švýcarsku. Řekla byste, že mělo vaše dospívání v severské zemi výrazný vliv na vaši tvorbu?

Ano, myslím, že spisovatele vždycky ovlivní prostředí, ve kterém žijí; často nám říkají, ať píšeme o tom, co známe. Vyrostla jsem v prostředí, které kdysi obývali vikingové, a přečetla o nich, co se dalo – a to se vám nejspíš propíše do podvědomí. 

V současné době máte na kontě přes dvě desítky vydaných románů, převážně historických románů pro dospělé. Jak vzpomínáte na své spisovatelské začátky? Jak jste se k psaní dostala?

Jako malá jsem nechtěla být spisovatelkou – jen mě bavily knihy a hodně jsem četla, jinak se to stalo čistě náhodou. Když se mi narodilo první dítě, chtěla jsem s ním zůstat doma, a tak jsem hledala způsob výdělku prací z domova. Hloupě jsem si myslela, jak to nebude snadné, napsat romantickou harlekýnku – vlastně jsem napsala dvě a obě poslala nakladateli! Asi nemusím říkat, že to dopadlo neslavně, měla jsem se hodně co učit. Svůj první román jsem nakonec vydala o jednadvacet let později, týden poté, co moje dcera odešla z domova! Tou dobou už jsem si stačila uvědomit, jak moc mě baví vytvářet příběhy, a tak jsem to nevzdala, dokud je někdo nevydal!

Během těch let, co se věnujete psaní, vybudovala jste si nějakou rutinu? Jaké to je, být spisovatelem na plný úvazek? Stanovila jste si například „pevnou pracovní dobu“, nebo píšete, když vás zastihne tvůrčí duch?

Pokud jde o psaní, jsem dost neorganizovaná, byť píšu každý den, nebo se o to alespoň snažím. Pokud jsem z nějakého příběhu skutečně nadšená, dokážu psát celý den (a někdy i pozdě do noci), jindy nenapíšu ani ťuk. Naučila jsem se zkrátka následovat ono pověstné flow a nedávat si žádné nesplnitelné cíle. Některé příběhy se prakticky napíší samy, s jinými je trochu víc práce. 

Jakou knihu by si podle vás měl přečíst úplně každý?

Takových je hrozně moc! Rozhodně bych ale doporučila svůj nejoblíbenější román všech dob, Cotillion od Georgette Heyerové. Je to historický romantický román z období regentství, který je zároveň mimořádně vtipný.

Prozradíte nám na závěr, na čem aktuálně pracujete?

Zrovna jsem skončila s první hrubou verzí mého dalšího vikinského románu, který vyjde v roce 2023. Právě ji čte moje redaktorka a doufám, že se jí bude líbit. Kniha vypráví příběh Ivara (jedné z postav z Ozvěn run) poté, co dospěje a vyrazí na vlastní dobrodružství.