RECENZE: Zapomeň na mě

Sdílejte článek s přáteli Sdílet 0 Sdílet

Jiří Klimeš Jiří Klimeš

RECENZE: Zapomeň na mě - titulní obrázek

Co všechno pro nás naše paměť znamená? Všechno. To jací jsme a kdo jsme, se zaznamenává na pevné disky zuřivě cvakající v našich hlavách a jejich kompletní záznam tvoří naši osobnost. Někdy se mají tendenci zadrhávat a vy si pak marně snažíte vzpomenout na to, co jste měli včera k obědu nebo kdy má váš rodič narozeniny. Když si ale snažíte vybavit první polibek, informace naskočí zběsile rychle a děsivě podrobně. Navzdory tomu, že se to stalo již hodně dávno. Co kdyby se ale váš disk rozhodl restartovat a vymazat svá pracně uložená data? Kolik by toho z vaší osobnosti zbylo? Byli byste to ještě vůbec vy?

Vzpomínkový palindrom stále zůstává naším nejvýznamnějším objevem, na jehož počátku stála jednoduchá otázka: Proč si některé okamžiky našeho života pamatujeme s naprostou přesností, zatímco jiné jsme schopni úplně vytěsnit?

 

  • Zapomeň na mě

    pevná vazba

    Osm měsíců poté, co se její manžel Euan rozhodne zastavit auto na železničním přejezdu – přímo v cestě projíždějícímu vlaku – žije Hana Stornowayová s mužem, který sice navenek vypadá jako dřív, ale…

    199 Kč

    399 Kč

    Do košíku

    Četl(a) jsem

 

Příběh 

Když se Euan rozhodne zaparkovat auto uprostřed železničního přejezdu, zdá se, že je to pro jeho manželství s Hanou konečná stanice. Manželku se podaří z auta dostat, ale jeho nikoliv. I když Euan srážku s vlakem přežije, tak upadne do kómatu. Když se, za nějaký čas, probere nepamatuje si vůbec nic a z jeho mysli se stane nepopsaný list papíru.

Hana se s manželovým stavem nikdy nesmíří a je rozhodnuta navrátit mu paměť za každou cenu. Rozhodne se, společně s Euanem, podstoupit kontroverzní léčbu, která jako by vypadla ze světa sci-fi. Aby se manželovi vrátily vzpomínky a jeho stará osobnost, budou si muset projít znovu deset let společného života. Bude to tvrdá zkouška na jejímž konci čeká na odhalení spousta špíny, křivd a odporných lží. Možná, že nakonec bude opravdu lepší zapomenout.

V nejtemnějším koutku mé mysli se rozzáří světélko porozumění. Jsem si jistý, že pravdu zná jen dívka s vlasy zapáleného hořčíku. S hlubokým zasténáním si tlesknu rukama o hlavu. Kolem lavic se pod věnci směrem k oltáři hladově vinou spirály mlhy...

Recenze 

Jako správný optimista začnu tím negativním. Celý příběh rámuje ošklivé tajemství, které není moc složité rozluštit dříve, než ho za vás rozluští postavy samotné. Vadí to? Troufnu si říct, že nikoliv a dávám knize šanci se projevit v lepších barvách. Mohla to být pouhopouhá zápletka v podobě nefunkčního vztahu, kdyby se ovšem nepřimíchala další ingredience, která tomu celému dodala zajímavý rozměr. Na scéně se objevují hrátky s pamětí a zvědavost ve mně vybublává na povrch. Vyzývám autora aby mi ukázal víc.

Je zvláštní, že i když se vyprávění neustále točí kolem několika málo scén, neměl jsem tendenci sklouznout k nudě a ke konci mi v těch známých kulisách bylo vcelku příjemně. Euanova osobnost, či spíše osobnosti, mě ponoukaly k neustálemu přemýšlení. Z myšlenky, že pouhým vymazáním něčí paměti stvoříme nového člověka, mě mrazí. Opět se vracím do svých milovaných "devadesátek" a přehrávám si nadčasový seriál Outer Limits. Prostupuji knihou dál a mé hodnocení se zvedá stejně rychle jako ručička otáčkoměru poté, co sešlápnu plynový pedál až k podlaze. Z počátečního plížení se rychle dostáváme do závratných rychlostí přímo k cíli.

Budu fér a přiznám, že jedno malé tajemstvíčko jsem odhalit nedokázal a jakmile jsem se k němu dočetl, došlo u mě k prozření. To co jsem pokládal za nelogičnost, se ukázalo jako promyšlený tah autora. Bod pro tebe, Andrew, dostal jsi mě, ty lišáku.

Na startu jsem byl negativní, ale v cílové rovince přidám ještě trochu pozitivismu a chvály za moc pěkný konec příběhu a překvapivě mrazivý epilog, který byl příjemnou třešničkou na dortu. Mám silný pocit, že jsem toho chtěl sdělit víc, ale zapomněl jsem to. To víte, paměť už není to, co bývala. Neví někdo, co jsem měl včera k obědu? Přísahal bych, že před chviličkou jsem to ještě věděl... Tak zase někdy příště. Na přečtenou.

 

Hodnocení: 82 %

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s přáteli!

Sdílet 0 Sdílet