RECENZE: Záhada domu Marwicků

Sdílejte článek s přáteli Sdílet 0 Sdílet

Hana Wielgusová Hana Wielgusová

RECENZE: Záhada domu Marwicků - titulní obrázek

Dacry Coates to umí. A je chytrá! I když si občas odskočí (třeba do lesa) její Strašidelné domy zůstávají. Pokaždé ale něco malinko změní, a každá její knížka je tak jiná. Tentokrát se dům (Marwicků) nachází nikoliv na samotě, ale uprostřed městečka, mezi lidmi-sousedy. A jednu z hlavních rolí budou hrát zdejší kočky.

Můj velký kocour se rád toulá po okolí, od sousedů žebrá pohlazení a pamlsky. Každému, kdo se k němu nechová přátelsky, rozhrabe zahradu. Patří mu celá ulice, ale k Marwickům nikdy ani nevkročí.

 

  • Záhada domu Marwicků

    pevná vazba

    MYSTERIÓZNÍ PŘÍBĚH PRO FANOUŠKY HORORŮ O STRAŠIDELNÝCH DOMECH |    Žiju vedle domu, kde straší. Začala jsem mít podezření, že je s gotickým domem něco v nepořádku, když jeho rodina prchla…

    279 Kč

    349 Kč

    Do košíku

    Četl(a) jsem

 

Příběh

Josefina má konečně klid. Před čtyřmi lety se po smrti své matky, o kterou se musela starat, přestěhovala na malé město. Společnost jí dělají její tři kočky – Dusty, Duke a Zvonilka – a občas jí navštíví její bratranec Lucas. Ráda peče brownies, muffiny a jiné sladké dobroty. V kuchyňské skříňce, až úplně vzadu, ukrývá zvláštní dózu, ve které něco je - a koření to není…

Vaření je mým koníčkem a vždy mám napečeno něco, co se potom doma povaluje, tentokrát jsem ale měla pocit, že nová sousedka zasluhuje čerstvou pozornost na uvítanou. Muffiny představovaly zdaleka nejrychlejší a nejjednodušší volbu. Smíchejte cukr, mouku, vejce a mléko a přidejte jakékoli sladké ingredience, které jsou zrovna k mání. Pro dnešek mi posloužily banány, tak zralé, že se už téměř kazily. Patnáct minut v troubě a muffiny byly hotové.

Josefina, jak sama přiznává, je trochu zvědavá, o to více jí znepokojuje sousední dům. Říká se mu Dům Marwicků. Marwickové tam však nebydlí. Nájemníků se v něm vystřídalo už nepočítaně a v domě vždy bydleli jen chvíli - předtím, než všichni do jednoho v panice utekli. Ti poslední, za zvuků střelby a nesnesitelného kvílení, prchli uprostřed noci. Všechno, co měli, tam nechali – odnesli si jenom své životy.

A dějí se tu další divné věci. Ptáci hynou při nárazech do oken, aniž by se okna poškodila, rozsvěcejí se tu a zhasínají světla, i když je dům prázdný, dveře se samy otvírají a zavírají a tráva v zahradě usychá….ostatně, i Dusty, Duke a Zvonilka se domu na hony vyhýbají. Sousedé však dělají jako kdyby se nic nedělo, jen se k domu nepřibližují. Možná, že i proto, že znají legendu, která se k němu pojí. Kdysi tu bydlel muž se svou manželkou Helen. Ta se pak zabila skokem z okna a její manžel se oběsil na stromě. Od té doby tu prý přebývá duch….

Dobro.druh

Vyklouzla jsem z postele a prsty u nohou se mi zabořily do hebkého koberce. Téměř proti své vůli jsem přešla na druhou stranu ložnice, abych viděla na sousední dům. Po celém domě se rozsvěcela světla. Naříkala tam nějaká žena – její hlas byl tak vysoký a napjatý, že jsem jí nerozuměla. O něco prosila. ….Další výstřel přišel z místnosti v zadní části domu…

Po osmi měsících, kdy byl dům prázdný, se sem jednoho dne nastěhuje mladá dívka Anna. Působí plaše a zdá se, jako kdyby se před něčím/někým ukrývala. Josefině je jí líto a bojí se, aby Anna nedopadla tak, jako předchozí majitelé. I když – kdo je vlastně skutečným majitelem domu Marwicků? Josefina se s Annou spřátelí a dělá všechno pro to, aby ji před „duchem“ ochránila. Jenže dům, jako by příchodem Anny začal ještě více ožívat. Je to jenom pocit, anebo se jím opravdu prochází duch v podobě ženské siluety v modrých šatech? Možná je to jen pohyb záclon v průvanu, ale kdo to potom tak krásně hraje v hudebním salonu na klavír?

Někdo si povzdechl. Rychle jsem se za tím zvukem otočila. Za mnou stála Anna s rozpuštěnými, rozcuchanými vlasy, které jí spadaly kolem obličeje. Její bledou pokožku pokrýval pot, ale tvář vypadala klidně. Podívala jsem se do jejích přivřených očí a spatřila v nich hrozivý skelný lesk, jehož jsem se děsila.

O zážitek z toho, co bude postupně následovat, a kam až to povede, bych vás nerada připravila. Těšte se, že finále bude, jako vždy, pěkná jízda!

Nůž mě zasáhl do boku. Kousek pod žebry mi vystřelila oslepující bolest, vykřikla jsem a klesla na zem, s rukama přitisknutýma k ráně. Mezi prsty se řinula horká krev.

Verdikt

Závěrem mohu jen konstatovat – Darcy Coates mě nezklamala. Naopak, zdá se mi, že čím víc píše, tím je lepší a rafinovanější. I když se dál drží stále „jenom“ nenáročného duchařského hororu (ale to přece chceme!), je vtipnější, milejší (až roztomilejší), a lehce a příjemně strašidelnější. Pokud tedy právě tohle čekáte, anebo si to přejete a chcete se (ne úplně doopravdy) bát, a zároveň se odreagovat a dobře pobavit, Záhada domu Marwicků je přesně to, co potřebujete. A jedno malé upozornění na úplný konec. Není strašidelný dům, jako strašidelný dům! Čeká vás další jeho originál, a buďte si jisti, že nudit se, vás Darcy rozhodně nenechá.

 

Hodnocení: 90 %

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s přáteli!

Sdílet 0 Sdílet

Související knihy