RECENZE: Šarlatán

RECENZE: Šarlatán - titulní obrázek

Šarlatán patřil k nejočekávanějším českým filmům tohoto roku. Nejen pro zajímavé obsazení, kdy hlavního hrdinu v jednotlivých obdobích života ztvárnili Trojanové; otec a syn, ale i díky výborné polské režisérce Agnieszce Holland. Když se pak po odkladu, způsobeném koronavirem do kin dostal, fascinoval mnoho diváků do té doby nepříliš známý životní příběh Jana Mikoláška.

V tom příběhu je totiž všechno. Perzekvování režimy, záhadnou aurou opředený bylinkář léčící tisíce lidí včetně nejrůznějších osobností v čele s prezidentem Zápotockým, vykonstruovaný proces a řada dalších prvků. Když spolu s filmem (dokonce krátce před jeho uvedením) vyšla na trh kniha od známého českého novináře a spisovatele Josefa Klímy adaptující původní scénář Marka Epsteina, nemohl jsem jinak, než si ji přečíst. Jaká kniha je? A jak si stojí spolu se snímkem?

 

 

Jak už bylo řečeno, jedná se o beletrizovaný původní scénář. Těžko tedy čekat, že v ní najdeme něco, co by se nějak výrazně lišilo od výsledného snímku. Josef Klíma některé scény a okamžiky jen více rozvedl tam, kde to filmová narace neumožnila. V jeho podání se nám tak dostává kratičké novely, která na příběhu, na nějž se můžeme podívat v kině, příliš nemění. Tam, kde se umělecká licence pro větší dramatičnost projevila v docela zásadních změnách oproti realitě, zůstává totéž i zde. Nejde však o ohýbání faktů po vzoru Hollywoodu, kdy má kolikrát postava stejné jen jméno a vše ostatní se liší (řečeno s nadsázkou). To zásadní zůstalo nezměněno.

Život Jana Mikoláška je sám o sobě natolik zajímavou předlohou, že není moc co vymýšlet. Tvůrcům jistě stačilo jen brát. Zatímco filmové zpracování se však spoléhá v mnoha důležitých okamžicích na náznaky a mimiku herců, Klíma v knize poskytuje vhled do jejich myšlenek a vpisuje do scén řadu zajímavostí, jež se ve snímku nedozvíme.

Pokud budeme brát příběh Šarlatána jako celek, je výborný. Nechybí mu hloubka i dostatek dramatických momentů. V knižním podání je postava Jana Mikoláška paradoxně mnohem mírnější, lidštější, než mnohdy krutá, doslovná filmová verze. Vyloženě negativní momenty, naznačující protagonistovu vnitřní rozpolcenost a boj s vlastními démony zůstávají, přesto vybrané Mikoláškovy úvahy jako by svědčily o tom, že se Jan Klíma snažil trochu mírnit negativní dojmy, jež na nás při čtení padají. Zároveň však zachoval „gró“ původní verze.

Šarlatán je morálně nejednoznačnou postavou, u níž si nejsme jistí, co si o něm myslet. Člověk, který na jednu stranu léčí a pomáhá kde může, na stranu druhou umí být krutý a panovačný – tím spíše vůči lidem, kteří k němu mají nejblíže, jak se ukazuje v samotném závěru, jež zůstává až na jeden dva drobné detaily prakticky totožný. A tak je to prakticky s celým knižním vyprávěním. Většina scén je stejná, jen některé z nich jsou rozehrané trošku jinak a je otázkou, nakolik se třeba režisérka v adaptaci scénáře držela a nakolik se od něj zase zde odklonil Klíma.

Příjemným bonusem je autorův doslov v závěru knihy, kde vypisuje nejen proč se rozhodl přistoupit na nabídku přepsání scénáře do takřka románové podoby, ale i v čem jej tolik zaujal život Jana Mikoláška – tedy bylinkáře, diagnostikujícího lidem choroby pomocí zkoumání lahviček s močí proti světlu. Zkušený novinář se v souvislosti s tím rozhodl nezahálet a vydal se do Jenštejna (kde Mikolášek vlastnil vilu a přilehlý pozemek, dnes sloužící jako domov důchodců), aby si promluvil s pamětníkem, jenž se jako kluk s léčitelem opakovaně setkával, a zároveň se v Mikoláškově dlouholetém působišti porozhlédl. V doslovu poskytuje několik úryvků ze zmíněného rozhovoru, jakož i vlastní pohled na některé aspekty předešlého příběhu – poukazuje třeba na protagonistovu homosexualitu, která je ve filmu velmi důležitým, vlastně nosným prvkem (na vztahu šarlatána a jeho asistenta staví hlavně pohnutý konec filmu), a přitom není vůbec jistá (tedy je spíš založena na domněnkách). Dále se pozastavuje nad soudním procesem, který oproti skutečným událostem působí přinejmenším přehnaně dramaticky (obvinění z vraždy x nezákonné obohacování). Zároveň ale vyjadřuje nadšení nad tím, kolik dalších věcí je v příběhu skutečně založeno na pravdě.

Verdikt

Kniha Šarlatán je výborným příběhem, který slouží jako skvělý doplněk k rovněž povedenému filmu. Josef Klíma rozhodně není nějakým suchým vypravěčem a tam, kde ve filmovém zpracování vdechli postavám život herci, vdechuje jim ho úspěšně na papíře i on. Troufám si tvrdit, že bych si knihu užil i bez předešlé návštěvy kina, což je rozhodně velké plus. Zároveň však považuji za nutné zmínit zřejmou věc – a sice tedy že se jedná o román na motivy skutečných událostí (jakkoli je v řadě zásadních detailů věrný známým skutečnostem). Zájemcům o skutečný příběh Jana Mikoláška a jeho hlubší pozadí však nemusí být smutno, v souvislosti s filmem vyšla rovněž i obsáhlá biografie Životní příběh Jana Mikoláška: Pravda o slavném českém léčiteli od Martina Šulce (kterou i v doslovu v recenzované knize Klíma letmo zmiňuje), nebo je k mání výtisk Paměti přírodního léčitele, pocházející z pera samotného Mikoláška (který je však podle odborníků místy přinejmenším přikrášlený). V Šarlatánovi dostáváme zručně převedený scénář, který nevypouští nic zajímavého z filmu, a zároveň ještě pár věcí přidává. Pro silný a zvraty nabitý příběh z tuzemského prostředí s morálně nejednoznačným (anti)hrdinou tak není třeba chodit daleko...

 

Hodnocení 80 %

Mohlo by vás zajímat

4.3 z 5 hvězdiček

pevná vazba

Josef Klíma převedl do knižní podoby scénář Marka Epsteina – Šarlatán. Vzniklo tak strhující životopisné drama Jana Mikoláška, muže s...

268 Kč

Běžně 299 Kč

Do košíku

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s přáteli!

Sdílet 2 Sdílet

Nejnovější články