RECENZE: Nech mě jít

Po přečtení obsahu si zřejmě tuto knihu zaškatulkujete do pomyslné poličky vedle všech těch knížek o smrti, nespravedlnosti a dlouhém boji o přežití. O beznaději a trpících pozůstalých. Vzpomenete si na několik těch typických řádků, kdy k vám pomalu, ale jistě promlouvá spisovatel a vzbuzuje to ve vás obavu a možná i strach ze smrti. Ten zvláštní svírající pocit. Budete tušit, že přijde při čtení hromada slz a možná nějaké uvědomění si.

Každopádně já vás ráda vyvedu z omylu. Samozřejmě že není knížka veselá a nebudete se smát až do konce, ostatně takový není ani život, ale pár úsměvných chvil jistě zažijete. Edward Docx dokázal to, čemu se říká pravdivá metafora všedního života.

Když onemocní otec Loise Lakera amyotrofickou laterální sklérózou, tak ať chce nebo ne, je spolu se svými bratry postaven před velmi složitou životní situací. Všichni tak dostávají životní lekci. Otec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu žádá o jediné - o to, aby společně podnikli cestu a doprovodili ho tak na poslední rozloučení se životem. Rozhodne se pro eutanázii a jeho synové jsou v rozpacích.

Je velmi zajímavé sledovat, jak se s tím každý z nich popere. Mísí se zde různé povahy, životní vzpomínky, nikdy vyřknutá slova, ale také lidskost a možná obava. Spousta z nich pořád v hlavě přemítá to, co se dělo dříve a nedokáží se tak nějak srovnat s nastalou situací. Na první pohled by se mohlo jednat o velmi smutný příběh, ale to není úplně tak pravda. Je to především příběh o životě. Je prošpikovaný emocemi, chvílemi, které nám připomenou, že všechny ty zlé věci vlastně nejsou až tak špatné a celý ten život je jedno velké překvapení a my nikdy nevíme, co nám naservíruje.

Při čtení jsem si uvědomila spoustu věcí a přesto, že se najdou pasáže, které člověku hrnou slzy do očí, tak vlastně zjišťuji, že to spisovatel popsal s takovou grácií, lidskostí, že vlastně měl pravdu a důvod k slzám není vůbec zapotřebí. Je to jedna velká životní pravda, která je v každém z nás, jen se možná u některých ještě úplně tak neprobudila. Nechci prozrazovat, jak vlastně vše dopadne, ale jedno si nenechám upřít. Dojde přesně k tomu, co je správné.