RECENZE: Na plný plyn

Také stále věřím, že knihy fungují na podobných principech jako kouzelné skříňky. Vlezete si do toho malého prostoru a druhou stranou vyjdete do obrovského tajného světa, děsivějšího a zároveň úžasnějšího než ten váš...

Na počátku všeho byl úvod. Rozsáhlejší předmluva autora pojednává o jeho životě a zážitcích, jenž ho dovedly na cestu, po které kráčí dodnes. Líbí se mi, jak je to napsané, styl vyprávění mě s Joem propojuje a jeho osoba se pro mě stává více reálnější. Sám by nedokázal nic a jeho táta není zdaleka jedinou inspirací, která ho v jeho kariéře provází. Joseph Hillström King, kluk, který se nebojí příšer pod postelí, naopak je vítá s otevřenou náručí.

Královská kolaborace

Nelze začít jinak než dvojicí povídek, pod kterou se podepsali táta a syn společně. Překvapí někoho, když napíšu, že jsou obě sakra dobré? Ano, tohle rozhodně nikdo nečekal. Jízda je prvním příběhem sbírky a ihned jsem si ji oblíbil, protože na mě zapůsobila jako takový mini román, který mě pomocí skromného množství stran dokázal propašovat do motorkářského gangu a představit několik zajímavých charakterů.

Dalším rodinným počinem je povídka Ve vysoké trávě, která na mě působila velice kingovským dojmem. Všudypřítomná tráva mi dala vzpomenout na legendární "kingovinu" Děti kukuřice. Hold rodina se nezapře.

Pro mě jakožto vášnivého knihomola neexistovala horší představa, než že bych zemřel padesát stran před koncem dobrého románu...

Jirkova svatá trojice

Následující povídky se staly prostorem, ve kterém jsem nechal své srdce. Začněme třeba Faunem, fantasy příběhem který mě zpočátku strašně mátl a na jehož konci jsem doufal, že z něho vznikne v budoucnu plnohodnotný román. Lov mluvících veverek a jiných pohádkových bytostí je opravdu ošklivá věc.

Záleží mi jen na tobě, velké sci-fi překvapení, které umí být vřelé a zároveň strašně chladné. Dílo, které nutí přemýšlet. Nosím u sebe několik stříbrných mincí, kdybych náhodou potkal robota, do kterého je budu moci vhodit. Myslím, že by to byla zajímavá investice. Pozdní návraty, povídka která pomrkává na každou knihomolskou dušičku. Hřejivý a smutný příběh o knihomobilu, který cestuje prostorem a někdy i časem. Autor píše, že ho děsí, že by umřel uprostřed rozečtené knihy a já mu dávám za pravdu. Děsivá představa.

Podivné divnosti

Líbilo se mi to? Ano! Ne! Sakra, já vlastně nevím. Takhle nějak smýšlím o následujících povídkách. Stanice Wolverton, to je příběh, který jasně říká, proč cestovat první třídou. Ve druhé třídě vás totiž sežere banda vlkodlaků, a to nechcete!

Nudí vás čtení obyčejných odstavců? Pak je tu pro vás Ďábel na schodech, příběh, který mění zažité knižní pořádky. Máte rádi twitter a zombíky? Tweetování z Cirkusu mrtvých tato témata spojuje zajímavým způsobem. U stříbrných vod jezera Chaimplain- divnost, která mě naučila dávat si pozor na mrtvé dinosaury, které vyplavila voda. Vezměte si ze mě příklad a buďte také opatrní. Ještě musím zmínit Temný kolotoč, povídku, která jasně říká, že krást se nemá.

Vezmeš si peníze a necháš někoho, aby rozhodl, co s tebou bude. Myslím, že většina prací je taková: být oběť za peníze...

Někdo musí být poslední

Ano, nemůžou vyhrát všichni. I tak si ale každá povídka zaslouží uznání, bez ohledu na to, jestli jsem ji zmínil, nebo ne. Tímto posílám třem nešťastníkům, které jsem vynechal, alespoň bramborovou medaili. Palec, Mateřídouška a Propouštíme vás. Někdo zkrátka musí být na chvostu.

Loučení

Jsem s vámi rád a píšu pro vás ještě radši. Dneska jsem ale bohužel strašně ukecaný a vy už ztrácíte pozornost a pokukujete po rozečtené knize. Já tomu rozumím a tímto vás propouštím. Jste skvělé virtuální publikum a já se těším, až se opět shledáme u dalšího rozboru nějakého fascinujícího čtiva. Dávejte si pozor na příšery, číhají všude.