RECENZE: Moře rzi

Na počátku bylo R.U.R, vynikající dílo definující nový druh umělé inteligence, pojmenované slovem, které dnes zná celý svět – robot. Uplynulo téměř sto let a světlo světa spatřil příběh, který by svým dějem mohl být považován za volné pokračování již zmíněného Čapkova dramatu. Tohle jsem si nemohl nechat ujít.

Jediná pravda, kterou musíte v souvislosti se smrtí strojů znát, je, že čím rychleji se blíží jejich konec, tím víc se chovají jako lidé. A lidem se nikdy věřit nedalo...

Zazvonil zvonec a lidstvu byl konec. Poslední člověk zemřel před mnoha lety a Křehule byla u toho. Na počátku sloužila lidem, poté proti nim válčila a nakonec se z ní stal poustevník plahočící se Mořem rzi, obrovskou oblastí na středozápadě USA, rozkládající se na ploše mnoha stovek kilometrů. Seznamte se s Křehulí, model „Pečovatel“, tovární označení HS8795-73, a vítejte na planetě strojů.

Člověka porazil a přechytračil jeho vlastní výtvor a mohlo by se zdát, že tím všechno skončilo, stroje dosáhly vítězství, získaly svobodu a začaly přetvářet svět k obrazu svému. Byl nastolen mír, ale neměl dlouhé trvání, protože ke slovu se přihlásily obří superpočítače, které touží ovládnout svět asimilací každého robotího vědomí do jednoho supervědomí, a navíc válčí mezi sebou, aby nakonec zůstal jeden superpočítač a jediné JSI: Jedna světová inteligence.

Křehule patří k tzv. svobotům, skupině robotů, jenž odmítli asimilaci a jsou nuceni se skrývat před superpočítači. Na jedné ze svých nikdy nekončících cest po Moři rzi je vážně poškozena a hrozí jí úplné selhání systémů. Jedinou její možností, jak se dostat k životně důležitým náhradním součástkám, je spojenectví s robotem, který ji postřelil. A takhle začíná Křehulina životní cesta, na jejímž konci jí čeká nejen záchrana jejího života, ale také klíč k porážce superpočítačů. Má na to ale dost sil?

Čekali jsme, přitisknutí ke zdi, pušky namířené do chodby. Kdybych měla srdce, rozbušilo by se mi. Kdybych měla dech, zatajila bych ho. Místo toho moje útroby skoro neslyšně vrčely a cvrkaly...

Ano, ano, takhle by to šlo, ponořit se do tohoto postapokalyptického světa byl rozhodně veliký zážitek a nanejvýš příjemné překvapení, tohle mi zůstane v hlavě ještě dlouho poté, co se na knihu bude prášit v mé knihovničce. Hluboce se zamýšlím nad tím, co mi v Moři rzi chybělo nebo vadilo a nic nenacházím. Máme tu silný příběh, zasazený do originálního světa, který je tak moc čtivý, že si milerádi odpustíte několik hodin spánku, přeřídíte si budíka a budete pokračovat ve čtení směle dál. Zaujalo mě, že i když byla umělá inteligence obdařená spoustou vlastností a emocí, pořád bylo zřetelně vidět rozdílu mezi lidským a robotím uvažováním, i když v některých oblastech si byli hodně podobní, ale nikdy ne zcela. Filozofický přesah příběhu zde taktéž nechyběl, za což jsem autorovi vděčný, protože není nic úžasnějšího,než povedený příběh, nad kterým se můžete navíc zamyslet. Co se týče (robo) postav, i zde musím chválit, charaktery Křehule, jejího soka, i ostatních, byly napsány na výbornou, a vsadím se, že obzvlášť Křehule vám rychle přiroste k srdci. A pobavila mě maličkost v podobě kapitol, které jsou počítané v binárním kódu.

Když to shrnu, tak Moře rzi je dílem jenž uchvátí srdce každého milovníka postapo a sci-fi. Jedná se o velice zábavné a inteligentní čtení, které si zkrátka nemůžete nechat ujít. Takže si zopakujte 3 Asimovovy zákony robotiky a vrhněte se na to.