RECENZE: Když krev promluví

Zdeněk Gothard 2. června 2022

RECENZE: Když krev promluví - titulní obrázek

Můj výlet na Aljašku aneb jak jsem zase po hlavě naskočil doprostřed rozjeté série. Tak by se dalo nazvat moje nedávné čtenářské počínání. Pustil jsem se do knihy Když krev promluví od Dany Stabenow. Knihu jsem neznal, spisovatelku jsem neznal, ale měla pěkný obal se stampem „Severská krimi z Aljašky“. A pokud mě už trochu znáte, tak víte, že jak vidím severskou krimi, tak jsem jak můra, která vidí žárovku. Tím pádem jsem už nezaregistroval další věci. Jako třeba to, že se jedná o jeden z případů pro Kate Shugakovou. A že se rozhodně nejedná o její první případ. Až po přečtení (ale samozřejmě jsem to tušil už v průběhu) jsem si dohledal, že Kate Shugaková už těch případů řešila pět a tohle je její šestý. Aljašská spisovatelka Dana Stabenow totiž tuhle detektivní sérii rozjela už v roce 1992.

Když krev promluví

Dana Stabenow

4.5 z 5 hvězdiček
pevná vazba
SEVERSKÁ KRIMI Z OPRAVDOVÉHO SEVERU… Do rezervace dorazil podzim a s ním i chladný, svěží vzduch. Soukromá vyšetřovatelka Kate Shugaková si chce klidné říjnové týdny vychutnat na své odlehlé usedlosti, ale její babička...

312 Kč

Běžně 349 Kč
Do košíku

Uložit do seznamu

Když krev promluví - příběh

Přesunu se ale k samotnému příběhu, ať nechodím kolem horké kaše zbytečně dlouho. Hlavní hrdinkou je samozřejmě aljašská „domorodkyně“ Kate. V tomhle příběhu už jsem ji poznal jen jako samotářskou lovkyni žijící v aljašské divočině. Ale dřív bývala úspěšnou vyšetřovatelkou úřadu státního návladního. Její oficiální vyšetřovací kariéru zhatil nějaký incident, po kterém jí zůstala dlouhá jizva na krku (přesnou příčinu se ale dozvíte jen pokud si přečtete její předchozí případy). Její vyšetřovatelské dovednosti ji však neopustily. To jí přijde vhod, když se po boku svojí babičky a psa Obludy vydá do města Anchorage bojovat za práva svojí rodné rezervace. Po pár podezřelých úmrtích je však jasné, že vyšetřování nebude vůbec jednoduché a rozhodně ne bezpečné. Není totiž radno stát v cestě, když jde o peníze.

Verdikt

Nicméně i přesto, že jsem začal šestým dílem toho nelituji a doufám, že si najdu čas a místo v knihovně, abych se k předchozím dílům někdy vrátil. Neberu to však jako prioritu, takže úplně nevěřím tomu, že k tomu někdy dojde (však to znáte taky).

Co se mi na knize moc líbilo, byla atmosféra aljašské divočiny spojená s nahlédnutím do jejich zajímavé historie a kultury. V tomhle ohledu jsem dostal přesně to, co bych od aljašské rodačky očekával. Druhým pozitivem bylo začlenění politických témat a bojů o ně. To jsem, jako správný homo politicus, musel ocenit.

Co naopak příliš neoceňuji, je vkládání groteskních scének do krimi románů. Byla tam jedna taková z obchodního domu a tu jsem přečetl se skřípěním zubů. Trochu mi to totiž narušuje takovou tu mrazivou napínavou atmosféru. Ale to je jen můj pocit, určitě se najde zase spousta čtenářů, kteří to naopak uvítají.

Společně s poutavou zápletkou a nepředvídatelným rozuzlením hodnotím knihu Když krev promluví jako celek velmi kladně. Doporučil bych ji příznivcům lehčích krimi (tím myslím těm, co se nevyžívají v mučení a řezání končetin), politiky a romantiky.

Pro ty ostatní připojuji ještě bonusové důvody, proč si knihu přečíst:

Dozvíte se, jak ulovit a zpracovat soba (těm co bydlí na okraji Brna, čti: na periferii, jako já, to třeba někdy přijde vhod).
Naučíte se některá velice zajímavá aljašská moudra, například: „Neznalost je matka strachu a babička nenávisti.“ (to se v dnešní době docela hodí).