RECENZE: Dvě hrsti života

Jeho oči vyhledaly její a na krátkou chvíli se v nich utopila. Zapomněli na všechno kolem. Nebylo mezi nimi žádné odcizení. Roky, kdy byli od sebe odloučeni, byly jako mávnutím pryč...

O co půjde tentokrát?

Dvě ženy, které se neznají a jediné, co mají fakticky společného, je nešťastná doba, do které se obě narodily. Na počátku 20. století se zdálo, že Charlotte je ta šťastnější. Dcera movitého statkáře, jejíž budoucnost bude zářná. Oproti tomu Anna, děvče z chudých poměrů, na níž doma nečekala ani vlastní postel, a které rodiče nemohli moc nabídnout.

Německý národ se formoval a důsledkem toho přišly dvě světové války, kterým se Anna ani Charlotte nevyhnuly a celý tento román mapuje jejich životní cestu. Nezapsaly se do dějin žádnými velkými válečnými činy, jediné, o co se snažily, bylo přežití. Nebyly to hrdinky, přesto byly silné a neztrácely odvahu ani v těch nejtěžších chvílích. Obyčejný příběh ve válečných kulisách, který dokáže zahřát ledové srdce.

Teď, když se měly rozdělit, se cítily spojené. Ale ten čas nadešel. Při loučení jim bylo, jako by jim někdo vyřízl kus srdce z těla...

Jirkovo rozumování přichází

Čas letěl jako splašený, dny se proměnily v týdny a já žasnul více a více nad tím, že se k této knize neustále vracím. Takhle to nemělo být, tohle přece nemohlo fungovat. Všude na mě vyskakovalo varování o tom, že se jedná o čtení pro ženy a já na to nedbal. Stala se osudová chyba, která pohnula tektonickými deskami a způsobila katastrofu? Jsem něžnější bytostí víc, než jsem si myslel? Proměnil se váš, zcela jistě oblíbený recenzent, Jirka a stal se Jiřinkou?

Román nabízí velice široce rozkročený příběh, který relativně detailně mapuje několik desítek let života obou hrdinek, což je podle mě samo o sobě hodno obdivu. Když se nad tím zamyslím, tak to působí jako soupis dvou životopisů skutečných postav. Forma a styl vyprávění je vzorem přehlednosti a nestalo se, že bych se někde ztrácel, i když jsem se ke knize vrátil po několika dnech a začínal v polovině kapitoly. Zdá se, jako by autorka vůbec neznala slovo chaos. Smekám.

To opojení, do něhož se dostali, v sobě mělo něco nezdravého. Z vibrující atmosféry vycházela nějaká temná hrozba...

Jirkovo rozumování nebere konce

Další věcí, která mě zaujala, bylo stupňování příběhu. Když začala první světová válka, bylo to něco vzdáleného a jakoby tiše plíživého. Cítil jsem hrozbu a nebezpečí, ale nebylo to něco, co by se mě tak silně dotýkalo. Za to, když začala ta druhá, všechno se zrychlilo a zhoustlo. Najednou jsem tam byl, uprostřed dění a můj žaludek se ocitl v područí strachu.

Tak v čem mě tedy tolik zaujal román pro ženy? Citlivostí autorčina přístupu? Zcela jistě. Drtivé uvěřitelnosti a ukázkovému vykreslení hlavních postav? Tak o tom nepochybujte. Mám silný pocit, že Katharina Fuchs je tím typem spisovatelky, která by dokázala napsat poutavě i televizní program a já bych se přitom nenudil ani vteřinu. Žánr nehraje roli, tahle autorka mě prostě bavila. A možná bude bavit i vás.

Tak zase někdy příště. Na přečtenou.

Hodnocení: 85 %