RECENZE: Černý dům – Příběh o hledání pravdy ve světě fantazie

Autoři

Slavného Krále hororů, Stephena Kinga, (1947) snad nebudu ani moc rozebírat, protože pokud čtete tuto recenzi, předpokládám, že už ho znáte. Zmíním se ale o jeho spoluautorovi Peteru Francisi Straubovi (1943-2022), americkém spisovateli, který je stejně jako Stephen King, dobře známý svými hororovými romány. Patří k nejvýznamnějším představitelům žánru fantasy v anglickojazyčné literatuře a jeho knihy získaly mnohá ocenění. Bohužel, v loňském roce zemřel, a tak plánované druhé pokračování Talismanu už se Stephenem Kingem nenapíše. I tak ale zanechal literární stopu, na kterou jen tak někdo nezapomene.

Příběh

Do vyprávění vstupujeme krásně, až romanticky. Jsme jako vítr. Vznášíme se lehce a svobodně nad městečkem French Landing v malebném kraji Žleby státu Wisconsin a nahlížíme do domů jeho obyvatel. Tak se pomalu seznamujeme se všemi postavami, z nichž každá je něčím zvláštní. Je to poklidný a zdá se, že i mírumilovný začátek, dokud se ovšem neocitneme na jednom ne příliš vábném místě a nevšimneme si, že tu na zemi leží mrtvé dítě, kterému chybí noha.

V této chatrči se skrývá nezměrné tajemství a jeho stopy a důsledky se vznášejí všude kolem nás. Přišli jsme sem, abychom vše vypozorovali, zaznamenali a zapamatovali si ty dojmy, stopy obrazů zanechané v ohonu komety tohoto tajemství. Promlouvá svými podrobnostmi, proto prodlévá ve své vlastní stopě, proto nás obklopuje. Z celé scény čiší hluboký smutek a ten smutek nás zahanbuje. Zahanbení je naší nejlepší a nejpřesnější první reakcí. Bez něj by nám unikl smysl. To velké tajemství by nám uniklo a my bychom zůstali slepí a hluší, nevědomí jako prasata.

Díky tomu, a ještě ledasčemu jinému, se dozvídáme, že ve French Landingu řádí vrah. Vybírá si pouze malé děti, mučí je a pojídá. Všem vyděšeným obyvatelům připomíná, před mnoha lety k smrti odsouzeného, šíleného sériového vraha, Alberta Fishe. Začnou mu proto říkat Rybář.

Albert Fish, díky kterému se začne vrahovi přezdívat Rybář, byl americkým kanibalem a pedofilem, který se přiznal ke třem vraždám, ale podle jeho vlastních slov zavraždil přes 100 dětí. Byl odsouzen k smrti a dodnes patří k nejznámějším sériovým vrahům vůbec.

Když jednoho dne zmizí další chlapec, malý Tyler, velitel místní policie Dale Gilbertson si už neví rady. Rozhodne se tedy požádat o pomoc Jacka Sawyera. Pokud jste četli Talisman, jistě víte, o koho jde. Jenže, tentokrát už Jacky není ten malý chlapec, cestující po Teritoriích, aby zachránil svou matku. Je z něj dospělý jednatřicetiletý muž s kariérou úspěšného detektiva v Los Angeles. Nyní žije ve Žlebech, které si zamiloval, a užívá si předčasného důchodu. Jediným jeho opravdovým přítelem je jistý Henry, který je nevidomý a má, jak zjistíme, několik různých identit. Ti dva spolu nejraději poslouchají dobrý jazz.

Na jiné světy a vše, co k nim patřilo, Jack už dávno zapomněl. Daleovu prosbu však nemůže odmítnout, a ač se mu moc nechce, zapojí se do vyšetřování. Zatím ještě netuší, jak brzy a s jakou silou se mu vzpomínky vrátí, a že k tomu, aby zabránil dalším vraždám, bude muset Teritoria znovu navštívit – a nebude sám. Potká tam nejen staré známé, ale i nové, a možná také Tylera, pokud je ještě naživu.

Velice důležitou roli v cestě za Rybářem bude hrát tajemný Černý dům, ke kterému se nelze ve zdraví ani přiblížit, a také podivný Domov důchodců s neméně podivnými klienty. Pátrání někdy postrčí, jindy zkomplikuje parta motorkářů Hromská pětka, někteří ne příliš inteligentní policisté, odporný novinář Wendell Green, a pochopitelně nešťastní rodiče zmizelých dětí, z nichž se občas stane nebezpečný rozlícený dav. Podaří se Jackymu najít Tylera a chytit Rybáře?

Putující Jacku, ó Putující Jacku, čeká tě cesta dlouhá a ještě delší cesta zpět…

Verdikt

Stephen King vždy byl a stále je jedním z mých nejoblíbenějších spisovatelů a Peter Straub má takové renomé, že o jeho spisovatelském umění nelze pochybovat. Přesto jsem z této knížky trochu na rozpacích. Mám ráda horory, detektivky, thrillery a líbí se mi i fantasy - ale každé zvlášť. Tady je všechno tak nějak smícháno dohromady. Jednotlivé pasáže, ať už popisy detektivního vyšetřování, strašidelných míst či nechutných krvavých scén, anebo naopak poetické krásy přírody a snových paralelních světů, jsou dokonalé, doslova požitek je číst, avšak jako celek na mě díky neustálému přeskakování z jedné nálady do druhé nepůsobily dobře.

Poměrně zdlouhavá první polovina příběhu mi nevadila, protože jí nechybí ono pro Kinga tak typické plíživé napětí, které nakonec vždy vygraduje v něco opravdu děsivého. To mě baví, stejně jako perfektně psychologicky propracované postavy. Přestože jich je možná moc, žádná není zbytečná a všechny jsou zajímavé. Líbil se mi také styl, jakým autoři dokázali vyjádřit pod kůži zalézající atmosféru v různých situacích reálného či nereálného světa.

Když pominu Kingovo oblíbené ubližování dětem, které by někomu mohlo vadit, je Černý dům vlastně řemeslně dokonale odvedená literární práce, která mě však, bohužel, příliš nebavila. Možná i proto, že jsem nečetla první díl a některé souvislosti jsem nerozklíčovala. Stephen King a Peter Straub mají ale neskutečnou představivost a já jsem si jistá, že ti, kdo Talisman četli a fanoušci Temné věže, budou z Jackových cest do alternativních světů, v nichž se později objeví i sám Roland Deschain z Gileadu, nadšeni. Ostatně Černý dům byl nominován na cenu Brama Stokera za nejlepší román, a to už přece něco znamená!

Hodnocení: 80 %