RECENZE: Clona

Sdílejte článek s přáteli Sdílet 3 Sdílet

Hana Wielgusová

RECENZE: Clona - titulní obrázek

Nejnovější knihu Samuela Bjørka si přečetla naše redaktorka Hanka. Může toto dílo ohromit i člověka, který severské krimi nevyhledává?

„…Co to sakra je? Na vozovce před ním stál malý chlapec. Nehýbal se. Měl promodralé rty. A na hlavě srnčí paroží.“

Úspěšný a všestranný norský spisovatel, dramatik, zpěvák a textař Samuel Bjork (1969), vlastním jménem Frode Sander Oien, je u nás díky pražskému nakladatelství PLUS svými detektivními romány již dobře znám. Ten první, V lese visí anděl (Det henger en engel alene i skogen), vyšel v roce 2015 a druhý, Sova (Uglen), hned v roce 2016. Letos se setkáváme v českém překladu vynikající Daniely Mrázové s třetím dílem série, románem Clona (Gutten som elsket rådyr). Všemi třemi příběhy nás doprovází dvojice detektivů Holger Munch a Mia Krügerová. Připravte se na skutečnou severskou detektivku se vším všudy. Vždyť ne nadarmo se Samuelu Bjorkovi říká „nový norský Nesbø“.

  • Clona

    V horském jezeře je nalezena zavražděná baletka. Opodál stojí prázdný fotoaparát, v jehož čočce je vyryté číslo. O pár dní později najde recepční pochybného hotýlku v jednom z pokojů mrtvého…

    309 s DPH

    Skladem

    Četl(a) jsem

 

Já sama na severské krimi nejsem nijak zvlášť zaměřená, ale občas některou zkusím, a tak se mi dostala do ruky i Clona. Předchozí dvě Bjorkovy knihy jsem nečetla, ale vůbec jsem neměla pocit, že by to jakkoliv vadilo. Přestože hlavní hrdinové se vyskytují i v těch předchozích a pravděpodobně mají svůj vývoj, Clonu je možné číst i zcela samostatně.

Detektiv Munch dává znovu dohromady svůj tým zvaný Maribol 13. Přizve si i vyšetřovatelku Miu Krügerovou, která se právě chystá odcestovat do Karibiku a změnit svůj život. Munchově nabídce a hlavně zdánlivě neřešitelnému případu však neodolá a k týmu se přidá. V jezeře v horách je nalezena zavražděná dívka, oblečená jako baletka. V jednom laciném hotýlku je zas nalezen mrtvý saxofonista. A dočkáte se ještě další mrtvoly. Ti tři mají jedno společné. U každého z nich je záhadný vzkaz a fotoaparát, v jehož čočce je vyryté číslo. Pokaždé jiné. Co to všechno znamená? Co tím chtěl vrah říci?

„Teď přijde to nejhorší,“ mluvila dál Mia a hlavou ukázala na stránku na obrazovce. „Na co ani pomyslet nedokážu. A přitom na to nemůžu přestat myslet. Citát z knihy Bratři Lví srdce. Mladší bratr Karel Lev vypráví o požáru. Karel je nemocný a potřebuje pomoc a starší bratr Jonatán, velký hrdina, obětuje svůj život, aby mladší přežil. Všichni si však po požáru přejí, aby byl místo Jonatána zemřel on.“ V místnosti se rozhostilo ticho…

Nemějte obavy, 368 stran vám uteče jako voda. Krátké kapitoly, plné rovněž krátkých dialogů i monologů ubíhají rychlým tempem a zpočátku dokonce každá začíná tam, kde předešlá skončila. Pak ale, jak přibývá postav a náznaků vzpomínek, poukazujících na minulost, kterou čtenář nezná, se děj stává poněkud nepřehledným, což může působit až nezáživně. Stejně tak jako ony, jinak kritiky chválené, úsečné věty osob a do nich vsunuté jejich nevyslovené myšlenky, mohou spíše rušit. Ne však natolik, aby od knížky odradily. Případ, vlastně celý příběh, totiž tak vygraduje, že vás už bude zajímat jen to, co se stane dál a jak to dopadne. Rozuzlení je velice překvapivé, téměř neuvěřitelné. Až budete na konci, možná zažijete zklamání – chtěli jste si přece ještě číst!

Samuel Bjork vás určitě upoutá, stejně jako upoutal mě – posledních čtyřicet stránek jsem doslova hltala. Dokáže skvěle popsat nejen atmosféru, tu severskou, jak jinak, ale i silné charaktery protagonistů, zejména na straně dobra. Má málo humoru, ten však myslím ani nečekáte, zato umí vyvolat skutečné napětí i zvědavost. A také vám dá informace. Už je znáte, jen jim pořád nechcete uvěřit. Policisté nejsou vždy čistí – to je ostatně v každé detektivce – ale najdou se mezi nimi i poctiví. Ti však obvykle, a v severských krimi zvláště, mívají své problémy. Ať už s alkoholem, drogami nebo „jen“ psychické či vztahové. A zase ty počítače…jak snadné je se do nich nabourat! Člověku jde až mráz po zádech. 

„Dříve byla médiím vyhrazená určitá společenská odpovědnost. Informovat obyvatelstvo. Dnes mediálnímu světu vládl kapitál. V záběrech se střídala hrůza s celebritami a obojí se přetahovalo o vysílací čas i kliknutí na internetu. Mia se nedokázala podívat ani na titulní stránky novin….“

Přes veškerou pochmurnost a všechna ta nevyslovitelná jména a názvy, které sem ovšem patří, román Clona vřele doporučuji. A ti, kteří četli předchozí díly série, si jej užijí zvláště.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s přáteli!

Sdílet 3 Sdílet

34 prodejen s odběrem Zdarma