Paměť kostí je sedmý díl série Cizinka a vychází poprvé v češtině

Jednou z nejlepších věcí na otevření knižního sequelu je vědomost, že se brzy znovu setkáte s velmi dobrými přáteli, lidmi, které jste si zamilovali. Míváme ovšem i obavy, zda pokračování bude ve stejném duchu jako předchozí díly, nebo nabere úplně jiný směr. Naštěstí jsem ale už na první straně zjistil, že mne doopravdy čeká další úžasné dobrodružství plné starých známých, nových nepřátel a vztahů, které jdou napříč časem… doslova.

Sedmé pokračování oblíbené knižní série Cizinka, nazvané Paměť kostí, nás zavede za našimi hrdiny Jamiem a Claire, právě když na začátku americké revoluce opouštějí Fraserův hřeben v Severní Karolíně a navracejí se do Skotska. Jak se dalo předpokládat, nic se neděje podle plánu a brzy se dostanou do bojů s piráty, nejrůznějšími násilníky a také s Brity u Ticonderogy a Saratogy. Když Jamie a Claire dorazí do Lallybrochu, stará zranění a nové ztráty jim zkomplikují životy a znovu se musejí odloučit. To způsobí, že se příběh pohybuje mezi pohledy Jamieho a Claire, ale i mezi pohledy Jamieho dvou dětí, Brianny a Williama; Jamieho synovce, Iana Murraye; a lorda Johna Greye. 

Paměť kostí svůj příběh staví na událostech Ledového dechu a jeho síla leží v hloubce cítění všech postav. Některé z dějových linií se uzavřou a s novými postavami přicházejí nové problémy. Gabaldon připravila Brianně a Claire několik velkých překvapení; a když dlouho skrývaná tajemství vyplavou na povrch, Jamie, William a John se musejí vypořádat s tím, co sdílejí. 

Diana Gabaldon to se svým příběhem vždy bere dlouhou oklikou a někteří mají pocit, že by bylo potřeba více škrtů a úprav. Nicméně já si to nemyslím, naopak – moc se mi líbí, jak reálné se dané historické období a postavy zdají, a nezáleží na tom, kolik stránek Gabaldon k dosažení tohoto efektu potřebuje. Toto je rozsáhlý a šťavnatý román, a jak řekl sám Jamie: „Nejsi zrovna klidná, Anglánko, ale stejně tě mám rád.“