Mysteriózní thriller Soumrak, ruská odpověď Danu Brownovi

Tajemný deník

Hlavní postavou příběhu je Dmitrij Alexejevič, překladatel na volné noze. Žije samotářským životem, většinu času tráví ve svém moskevském bytě a jeho rutinní práce spočívá především v překladu anglických odborných textů. Jednoho předvánočního dne je mu v překladatelské agentuře nabídnuta poněkud neobvyklá zakázka.

Jde o historický dokument z roku 1562, fragmentální deník španělského conquistadora líčící dobrodružnou a záhadami opředenou výpravu do nitra yucatánské džungle. Kvůli dočasné finanční tísni se Dmitrij rozhodne danou zakázku přijmout.

Už první přeložené odstavce onoho deníku Dmitrije zaujmou nádechem určitého skrytého napětí; jako by nad celou výpravou visela nezvratná předtucha neštěstí. Čím více stran Dmitrij překládá, tím více je textem pohlcen a jeho práce se postupně mění bezmála v posedlost. A co víc – v jeho dosud jednotvárném životě nastanou první dramatické změny.

Podivné noční můry, bizarní zvuky či záhadné vzkazy na dveřích ho postupně přimějí k úvahám, zda se conquistadorovo vyprávění nějakým způsobem neodráží v reálném životě. Aby se tyhle spekulace nepodepsaly na jeho duševním zdraví, snaží se Dmitrij celou situaci uchopit racionálně. Když však okolo něj začnou – někdy i dosti děsivým způsobem – umírat lidé, nemá Dmitrij už jinou možnost, než přijít celé záhadě na kloub.

Nehrdinský hrdina

Dmitrij Alexejevič je specifický typ hrdiny. Rozhodně nečekejte akčního tvrďáka se schopností rychlého rozhodování a úderných řešení. Právě naopak: Dmitrij je samotářský introvert ve středním věku, ateistický polyglot, jenž „sice formálně patří do nové generace, očividně však zůstal homo sovieticus s atrofovanými žlázami na vylučování sekretu víry“.

Jde o člověka přemýšlivého a značně pasivního, kterého k určité aktivitě přivedou teprve až obavy o vlastní život; obavy, vzniklé v důsledku nečekaných, krutých či rozumově neuchopitelných situací, které ho začnou obklopovat poté, co přeloží větší část deníku.

Do té doby sledujeme jeho pečlivou pracovní metodiku i zavedené domácí rituály; Dmitrij nevlastní televizi, neboť netouží „věznit rozum v tomto aparátu“, zato s oblibou poslouchá rozhlas a se šálkem čaje v ruce pravidelně reflektuje světové dění.

Pohled na mayskou civilizaci

Velmi často jsme svědky jeho rozsáhlých myšlenkových pochodů, jež se dotýkají všednosti, lidské existence, globálních teorií a někdy tonou i ve vizionářských či transcendentálních hloubkách. Při těchto úvahových, výborně napsaných pasážích si především hloubavější čtenáři opravdu přijdou na své. Krom toho se dost dozvíme i o mayské civilizaci, neboť Dmitrij, zcela propadnuv působnosti španělského deníku, si opatří zevrubné literární prameny k uspokojení své zvědavosti a také k ověření pravdivosti některých informací o nejvyspělejší kultuře předkolumbovské Ameriky.

Obdržíme tedy dostatečné množství informací o mayských zvycích, chrámech, náboženských obřadech i rozdělení společenských vrstev; o písmu, astronomii i kalendáři. Tyto informace se nám při rozplétání příběhu rozhodně hodí. Stejně tak i informace o conquistě.

Mimochodem, Diego de Landa (často zmiňovaný v conquistadorově deníku) je skutečná historická postava. Jedná se o františkánského kněze, který nechvalně proslul svými inkvizičními praktikami, především pak pálením mayských rituálních předmětů a písemností. Paradoxně to byl právě on, kdo později sepsal slavné dílo, v němž se obšírněji věnoval mayskému jazyku, náboženství a kultuře.

Zrádná paralela

V románu se paralelně odvíjí dvě dějové linie: současnost, ve které Dmitrij překládá a minulost, která na nás vyskakuje z přeložených stran. Jak už to tak v dobrých knihách tohoto paralelního typu bývá, i zde si autor pohrává s čtenářovou trpělivostí a občas nastane mírné rozčarování, když jedna dějová linie skončí a po ní následuje ta druhá. Čtenář má pak silné nutkání přeskočit o pár stran dopředu, navázat dočasně zpřetrhanou nit a uspokojit svou zvědavost.

Zpočátku se ono rozladění nad přerušením napínavého děje dostavuje především při četbě španělského textu o putování Yucatánem. S každou přeloženou stranou conquistadorova deníku totiž houstne atmosféra a stupňuje se napětí, které je velmi dobře dávkované.

Když se pak začnou dít podivné věci i v běžném moskevském životě, můžete se připravit na pár okamžiků, při kterých se vám na chvíli zastaví dech. Poté, co společně s Dmitrijem překonáme řadu peripetií i infarktových situací, nastane neočekávaný zvrat. Pointa, která vám vyrazí dech, je jako pověstně dvojsečná literární zbraň: některé nadchne či příjemně překvapí, jiné zklame.

Příběh jako metafora

Těm ze čtenářů, které ona nečekanost konce nepříjemně převálcuje, nechť je částečnou útěchou vědomí, že tento mysteriózní thriller je nutno brát jako metaforu. Jak stojí psáno pod anotací: Tváří se jako thriller, ale je to něco mnohem víc, román­-metafora, románový manifest. A více už raději neprozrazovat.

Co však lze prozradit bez ostychu je skutečnost, že tento román, který dovedně spojuje motivy stvoření a zániku světa se strhujícím dobrodružstvím, tento výživný literární pokrm s příchutí apokalyptické metafyziky, kořeněný překvapivými momenty i hororovými prvky, rozhodně stojí za přečtení.

Uspokojí nejen milovníky mysteriózních detektivek a thrillerů, ale i příznivce vědeckofantastické beletrie i románů s filozofickým podtextem či vyzněním. A co víc – po přečtení tohoto příběhu jistě nejednoho z vás napadne, že od tohoto stále ještě mladého autora se v budoucnosti můžeme dočkat velkých věcí.