Kázání ohně o životě po jaderném výbuchu

Alfové a Omegové

Kvůli radiaci se každému mladému páru narodí vždy dvojčata. Alfa, naprosto normální jedinec s dobrou fyzičkou, a Omega, který je různým způsobem postižený a navíc neplodný. Jelikož se Alfové cítí být nad Omegy nadřazení, vládnou právě oni a své zdeformované děti hned po narození posílají na výchovu do oddělených osad.

Tam Omegové přežívají při těch nejhorších podmínkách. I kdyby třeba ale Alfové chtěli, nemůžou se jich zbavit. Se svými sourozenci jsou totiž spojeny krutým poutem. Pokud jeden z dvojice zemře, umírá i ten druhý.

Menší výjimkou, co se týká znetvoření, je ovšem odlišný typ Omegů, a to věštci, kteří mají tu schopnost vidět ne příliš jasné útržky z budoucnosti. Právě s tímto handicapem se narodila i Cassandra, která velkou část dětství žila se svou pravou rodinou a bratrem Zachem, protože kromě jasnovidectví nemají věštci žádné viditelné postižení.

Snaha o spravedlnost

V pubertě už Cass nedokáže svůj dar ovládat, a tak se nakonec musí přestěhovat k ostatním Omegům. O pár let později Zach získá vysokou funkci v Radě, a tak má skvělou příležitost pomstít se své sestře za promrhané dětství. To ale ještě neví, jakého soupeře ve svém dvojčeti má.

Ve svých vidinách se Cass ukazují zvláštní obrázky o ostrově. Pověře, jež také pověrou nemusí být, v podobě dobře ukrytého území, kde se soustředí odboj Omegů a které se Rada marně snaží najít. Už i pouhé myšlenky o rovnosti jsou pro ně nebezpečné a Cass se svou mocí a sny dvojnásob.

Námět utlačování jiného druhu lidí po ničící katastrofě není přímo originální, ale že se po té strašlivé kalamitě začnou rodit jenom dvojčata, ze kterých když umře jedno, umírá i to druhé, to mi přijde prostě fantastické. A když knize uděláte takhle pěknou obálkou a skvělé grafické zpracování, je to smrtící kombinace a velká lákačka na to si ji přečíst.

Umělecký styl

Autorka Francesca Haig je úspěšná anglická básnířka a vážně mě zajímalo, jak se zhostí young adult knihy. Čekalo mě velmi příjemné překvapení a začátek série, která mě bude jistě hodně bavit. Asi nebude žádným překvapením, když řeknu, že autorčin styl psaní je takový více umělecký, a tak je velmi těžké si na něj pořádně zvyknout a do knihy se úplně ponořit.

Začátek je proto tak trochu menším utrpením. Chvíli mi trvalo, než jsem se přes něj prokousal, protože je nám představován tento postapokaliptický svět a jak to v něm vlastně chodí. Autorka nás zároveň seznamuje s hlavní hrdinkou a s celým jejím životem.

Ale jakmile jsem se přes ten delší úvod dostal, přede mnou se vynořil už plynulý a velmi zajímavý příběh nabitý přiměřenou dávkou akce, ale i několika pasážemi plnými nudy. Dialogům se zde totiž nedostává moc prostoru. Autorka spíš vsadila na delší popisy, které mě místy trochu unavovaly, a četlo se mi tak ještě hůř.

Sympatické postavy

Velkým kladem knihy Kázání ohně jsou velmi sympatické postavy. Sice se to v poslední době u literatury pro mládež moc nevidí, ale v téhle knížce hlavní ženská postava není žádná protivná fiflena a opravdu jsem neměl ani jednou nutkání ji proplesknout. Cassino chování mi přišlo vzhledem k různým situacím odpovídající a hned od prvních slov mi padla do noty.

Jinak na tom nebyl ani Kip. Jeho sarkastické poznámky byly úžasné, i když se mi někdy zdály kapku nucené. Musím také vyzdvihnout skvěle vyvedenou milostnou linku mezi nimi. Není nijak násilná a jejich vztah se nádherně vyvíjel.

Kázání ohně nakonec hodnotím velmi pozitivně. Je to propracovaný příběh s profesionálně vykreslenými postavami a příjemnou romantickou linkou, i když pár nelogičnostem se bohužel kniha taky nevyhnula.

I přes těžší styl psaní a nudné části jsem si knihu užil. A tím koncem mě Francesca Haig absolutně zabila, proto mám úplnou chuť zabít i ji. Ale to už bychom zase nevěděli, jak to bude dál... Další díl The Map of Bones vyjde v originále co nevidět, takže se aspoň mám na co těšit.